Benátky - město duchů

9. března 2020 v 11:25

Málem jsem to vzdala a článek nenapsala. Nebyla jsem si jista, zda to přinese něco správného a pozitivního v tomto psychicky náročném období. Je to spíše informace či obyčejný, avšak pravdivý příběh.

Včera ráno (pár hodin po vyhlášení izolace) jsem mluvila přes hodinu se svou dlouholetou kamarádkou žijící v Benátkách. Domov tam našla již před mnoha lety. Je vdaná za Itala a mají dvě malé děti.
"Změnilo se to tu v město duchů a vymizela italská radost ze života. My jsme na tom celkem dobře, jídlo máme, ale už od včera je to boj. Můžeš si koupit auto, skútr, kabelku, značkové šaty, ale žrádlo ne. Lidé mají obavy, co bude dál.

A víš, co je nejděsnější?" ptala se mě. "To vážně nevím," odpověděla jsem pohotově. "Já do práce musím, manžel taky. Kdo bude s klukama? Přece jenom jsou malý. Prarodiče bydlí daleko a stejně by sem nemohli. To bychom ani nechtěli. Ale jdi do práce s tím, že nevíš, co se doma stane!

Školy a školky jsou zavřené do dubna. To je šílené, kdo mohl, děti odklidil pryč," vyprávěla smutným hlasem. Jejich ratolesti jsou ve věku 5 a 7 let a je jich všude plno. Zkoušela se domluvit s některým z rodičů, kteří zůstávají doma, avšak prozatím marně. Děti jsou v pohodě, budou prý pařit na netu a fakt se těší.

Takže jim kladla na srdce, co smí jíst a co ne. Neví, na jak dlouho jim zásoby vydrží a kdy se zase bude dát "normálně" nakoupit. "To to jídlo snad budu zamykat," povzdychla si. Bylo mi jí líto. "Tomu bych ani ve snu nevěřila, že je to možné.

Benátky bez lidí! Šílený pohled. Jak jsem si stěžovala, že se tu nedá ani projít, co bych za to teď dala," pokračovala v povídání. "Jo jo, buď ráda, že jste v pohodě. Nyní se tady teprve ukazuje, kdo je tvůj pravý přítel. Na koho se můžeš obrátit a spolehnout. A to už pak celý život nezapomeneš. Ale je to převážně dobrý národ, věř mi. Myslím, že u nás by to bylo o dost horší, kdyby se to stalo tam," a povídala a povídala.

Snad to nějak zvládnou, ale lidé jsou neskutečně silní, když musí.

Nechci si ani představit Václavák či Karlům most bez lidí. Doufám, že to nepředstavitelným i nadále zůstane.

Foto Zbyněk Hozák
K této fotografii se vztahují autorská práva
Se svolením autora
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 necrosis necrosis | E-mail | Web | 9. března 2020 v 18:41 | Reagovat

Doufám, že to tam brzy pomine. Neumím si představit takhle žít.

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. března 2020 v 18:43 | Reagovat

Karlův Most bez lidí za svítání má také svoje kouzlo, ale je to jen prchavé kouzlo okamžiku, v Itálii to mají bohužel trvalejšího rázu. Mrzí mě to, kvůli lidem tam i kvůli sobě, protože jsme tam chtěli oslavit dvacetileté výročí svatby.

3 - - | E-mail | Web | 10. března 2020 v 19:51 | Reagovat

Dlouho jsem se zprávám vyhýbala, protože tato témata těžce nesu a stačilo mi, když mi aktuální dění převyprávěla kolegyně v práci. Když jsme dnes v práci řešili krizový plán, jak bude firma v případě nouze fungovat, bylo mi fakt ouzko. Mám z toho strach, nedokážu si představit co prožívají v těchto destinacích. Snad to brzy pomine. :/

4 Kocour Modroočko Kocour Modroočko | 16. března 2020 v 10:56 | Reagovat

V tuhle chvíli je těžké něco říkat... Na druhou stranu přes všechnu izolaci tahle situace sbližuje lidi.

5 Kocour Modroočko Kocour Modroočko | 16. března 2020 v 11:12 | Reagovat

Zařazuji tvůj více než aktuální článek do výběru na TT.

6 janabruzkova janabruzkova | 17. března 2020 v 0:58 | Reagovat

[5]: Děkuji a souhlasím s tvrzením o sbližování, přesně vidíte, komu na Vás záleží a komu jste totálně ukradení. Lidé si pomáhají "jen tak" a to je úžasné!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama