Srdce ♥

21. října 2018 v 12:40

Každá žena má svých minimálně 50 odstínů, u chlapů je to myslím méně, ale někteří umí překvapit. Často se mi to sice nestává, ale musím přiznat, že občas jsem v úžasu. Mám ráda lidi, většinou přesně vím, co od nich můžu čekat, takže je to taková "klidná voda". Avšak divoká řeka také není od věci, přivede mě k zamyšlení, co všechno o světě ještě nevím. Asi je toho pořád hodně, tak si raději srovnám v hlavě, co vím.

Nemám ráda nerozhodné lidi a sama se snažím tomuto stavu vyhnout.

Nemám ráda lidi, kteří si neváží druhých.

Nemám ráda lidi, kteří nemají rádi zvířata.

Nemám ráda sobce a metrosexuály.

NAOPAK

Miluji zvířata, děti i staré lidi, od těch se toho můžeme opravdu hodně dozvědět a naučit.

Miluji moře, hory….

Zrovna včera, jak se ochladilo, a zavál první studený vítr, jsem už v myšlenkách byla na svahu. Brzy ráno, východ slunce, lehce přimrzlý manšestr…..a jen moje pravidelně vykrojené vlnky narušují tuto dokonalost. Je to jeden z pocitů, který snad ani nejde popsat slovy. Krása. Volnost. Vítr. Život. Síla….

Určitě to plno lidí zažívá při jiných sportovních aktivitách, ale mně lyžování přirostlo k srdci až příliš. Fakt nevím, co budu dělat, když mi kolena přestanou sloužit. Možná se dám na šachy, jo vyšší level. Doufám, že to hned tak nebude, mám totiž HODNĚ plánů.

Před pár lety mě hrozně dojal jeden obraz. Škoda, že můj telefon nedělal tak hezké fotky, jako ten dnešní. (Tedy po pravdě, co bych teď dala alespoň za rozmazanou. Také se vám stává, když prohlížíte opravdová alba s fotkami, že na ně saháte a chcete je automaticky zvětšit?)

Na jednom svahu jsme se tenkrát setkaly tři generace. Babička, dvě matky a tři vnoučata. Vzhledem k tomu, že nikdo z nich neměl děti příliš brzy, je věkový rozdíl výrazný. A všech šest mělo stejnou jiskru v oku. Lásku k čemukoliv děti totiž cítí z vás a většinou se to přenese i do jejich srdcí. Krev není voda.

Občas to sice nevypadá, ale je to tak. Jsem toho důkazem. Když má máma byla instruktorkou lyžování, dělala jsem jí ty největší naschvály. Jezdila jsem schválně pluhem, a pokud jsem ji nevytočila, klidně jsem si i sundala lyže a šla ze svahu v přeskáčích. Období vzdoru. Samozřejmě jsem lyžování milovala, jen to muselo správně dozrát.

To mě dovedlo k úvaze "Cokoli děláme s láskou, je to vždy vidět a právě naše děti jsou ten největší piják našich emocí".

Proto přestávám psát a jdu S LÁSKOU udělat oběd, aby má dcera byla jednou dobrou kuchařkou….Smějící se

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. října 2018 v 14:26 | Reagovat

Nejsem si jistá, jestli to není nějaká rafinovaná ironie, ale mám pocit, že ne. A v tom případě, ač nejsem chlap, mě první věta tohohle článku opravdu uráží. Upírat někomu (a ne někomu, rovnou polovině lidstva!) barvy, jemné odstíny duše a osobnosti... to je prostě hrozné.

2 janabruzkova janabruzkova | 21. října 2018 v 14:45 | Reagovat

ROZHODNĚ to nebylo míněno jako urážka, dle mého je to spíše kompliment. Naše ženská komplikovanost je alespoň mně většinou na obtíž.😊

3 MOE MOE | E-mail | Web | 21. října 2018 v 15:15 | Reagovat

Rád bych navázal na [1]: a podélil se s vámi o 2 zajimavá fakta. Je fakt, že my chlapi jsme často slabší, než vy ženy. Neumíme ustát svojí zranitelnost. Proto často neukazujeme své odstíny.
Za 2. my chlapi býváme citlivější než vy ženy. Vemte si, že chlap je cvičen, aby se vyznal v něčem takovém, jako je žena. :-)

4 janabruzkova janabruzkova | 21. října 2018 v 17:17 | Reagovat

[3]: To je moc milé,že se o to ještě někdo pokouší. Většina mužů, to vzdá při prvních nezdarech. Poznání ženy je celoživotní dráha. Ze srdce Vám přeji HODNĚ úspěchů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama