Září 2018

Slova

20. září 2018 v 9:16

Deset nejhorších... slov - to je výborné téma!

MOŽNÁ
ASI
SNAD
TŘEBA
NEJSPÍŠ
NEJSPÍŠE
ZŘEJMĚ
PATRNĚ
PRAVDĚPODOBNĚ
OČIVIDNĚ

Nemám ráda tyto slova. Vlastně NIC neznamenají. Je to jen způsob, jak si nechat otevřená vrátka na všechny strany.

Prostě "alibismus" a ten je teď velmi moderní. Málokdo je v dnešní době tak silný, aby si mohl stát za svým slovem i názorem. Navíc tohle je rozhodně pohodlnější. "Tak proč si dělat násilí?" Jsem vychována a vnitřně přesvědčena, že člověk má za svým slovem pevně stát. Důvěra lidí se buduje dlouho, ale může se ztratit velmi rychle. A to učím i své děti.

Kolikrát já něco slíbím a pak se mi ŠÍLENĚ nechce, stejně však jdu a slib dodržím. Je to jedna z věcí, na které jsem hrdá. Stokrát měnění plánů podle nálady mě přivádí k šílenství. Vždyť to není tak těžké, navíc z toho máte dobrý pocit.

Jenže dnešní svět je na těchto slovech pevně postaven, nikdo vám nic nezaručí. Mohli byste ho přeci zažalovat.
Muselo být krásné, když si ještě lidé věřili i bez pětistránkových smluv ke každému nákupu. Kdo byl podvodník, o tom se to vědělo, lidé si to řekli a měl smůlu.
Nyní to ví celý národ a je nám to k HOV…..
Jak by byl svět krásný i jasný bez těchto 10 slov.

MOŽNÁ už bych měla přestat psát.
ASI už jsem všechno řekla, co jsem měla na srdci.
SNAD se mnou souhlasíte.
TŘEBA se i zamyslíte.
NEJSPÍŠ(E) na to není čas.
ZŘEJMĚ se nudím.
PATRNĚ zase neúčtuji (nepracuji).
PRAVDĚPODOBNĚ si raději hraji (se slovy).
OČIVIDNĚ s radostí.

Mám totiž "pauzu". Smějící se

Zodpovědnost

12. září 2018 v 23:25
Včera jsem se rozhodla, že dopoledne budu věnovat úklidu. Není nad načančaný a voňavý domov, jenže…

Nebudu Vám lhát, vůbec mě to nebaví, ale nechuť jsem potlačila a v 8.10 jsem byla připravena.
Vybrala jsem potřebnou chemii a zjistila s údivem, že vlastním deset podobných, přesto různých produktů. Nejsem přece blbá, abych myla koupelnu se sprejem na kuchyň a baterie sprejem na dlaždice a obráceně…. Ať žije reklama!

Začala jsem dlaždicemi a pokračovala oknem. Když jsem tak visela z okna, vidím vedle u sousedů, jak žena leští prosklené dveře terasy. Významně se na mě usmívá, vypadá šťastně (na rozdíl ode mě). Ano, sousedi mají uklízečku z Ukrajiny. Je ráda za práci, dělá ji s chutí a elánem už dlouhá léta. Z druhé strany u sousedů chodí jiná uklízečka ve čtvrtek ráno a také je milá a usměvavá.
"Co to tady dělám?" napadá mě. "Proč nejsem v práci?"

Mám holt zodpovědnost za uklizený dům, za udržovanou zahradu, za naplněnou lednici, za teplé obědo-večeřové pokrmy, za vyprané a vyžehlené prádlo, za dopravu dětí na odpolední aktivity, za čistého bílého psa (co bych dala za tmavší barevné provedení)…… Do toho jezdím dle potřeb do kanceláře a pracuji z domova. Jak říká moje kolegyně "Prostě kopni hovno pod stůl a můžeš slavit".
Asi jsem na to ještě nedozrála.

Ještě stále toužím po dokonalosti. "Dozraji vůbec? Nejsem si jista."
A tak koukám na horu prádla k žehlení a raději píšu. Prádlo neuteče, ale myšlenka ano.

Teď jsem si na něco vzpomněla. Dříve jsem se hodně vídala s holkou, která měla za manžela boxera. Byl širší než delší a kdykoliv jsem k nim přišla, on stál za žehlicím prknem a žehlil. Ten obraz mám ještě živě před očima. Kamarádily jsme se roky. Prý mu ten pohyb byl příjemný a přirozený. Jako vážně i on sám mi to vykládal. Prý u toho aktivuje biceps i triceps. Každopádně to vypadalo dost zvláštně.

Takže to shrneme, co bych si přála?
Paní na úklid.
Zahradníka.
Boxera na žehlení.
Kuchařku na naši komplikovanou stravu. (Nejen, že vařím dvou národnostní kuchyni, ale ještě k tomu přibyla povinná dieta).

A co bych dělala já?
Psala román a "trochu" účtovala, dělala taxikáře dětem, chodila třeba do večerní školy. Zrovna včera jsem o jedné vážně uvažovala. Po dlouhém rozhodování a různých recenzích mých přátel ze stejného směru, jsem to vzdala. Prý by to mělo cenu, jen pokud bych se chtěla věnovat POUZE tomu.
Jak mě znají, vědí, že dělám ráda x věcí najednou. Možná jednou zpomalím, ale zatím ještě ne.

Ještěže existují university třetího věku.Smějící se

Až děti vyrostou a bude to brzy, tak znovu přehodnotím pohled na svět. A zase budu o krok dál, moudřejší. Mrkající


A zatím objevuji. Tento krásný západ slunce mě včera překvapil na terase při "zodpovědném" sundavání prádla.