Hovno

13. dubna 2018 v 0:37
Jedu si včera spokojeně po brněnské dálnici a tu mě najednou vyvede z taktu tank. A další a další. Jak je tak objíždím, přemýšlím: "Kam asi jedou?" Napadají mě různé teorie. Pokouším se i jeden vyfotit, není to tak snadné, zaostřit a řídit (prý, že ženy zvládají všechno najednou, všechno jo, jen řízení vozidla se do toho nepočítá). A záhy se mi vybaví moje dětství.

Hned začátkem dubna nám paní učitelka řekla, že musíme namalovat šeříky. (Bylo jedno, že ještě nevykvetly, jelo se prostě podle plánu.) A pak následovala výroba mávátek. Zabralo to více než jedny pracovky. Musela se vystřihnout čtvrtka kruhového tvaru přesně podle šablony a pak omotávat barevnými fáborky tedy krepovým papírem nastříhaným na pruhy asi 1,5 cm, které na konci visely.

Hotovo a mohlo se vyrazit. Kam? Na průvod PRVOMÁJOVÝ.
Já osobně jsem na žádném nikdy nebyla. Vlastně ani nevím, jak jsme se z toho vykroutili, avšak má příbuzná, musela pravidelně. Před pár lety mi vyprávěla příběh, který ani moje voděvzdorná řasenka neměla šanci vydržet.

Vyšla si takto jednou na 1. máje společně s třídou včetně soudružky učitelky na průvod. Paní učitelka byla mladá a ambiciózní, jejich třída byla kompletní a mávátka zcela dokonalá. Jenže milé "Libušce" se začalo chtít na WC. "Co teď?" hodilo se jí hlavou. Musela vydržet. Bylo to zoufalé. Začínala být v koncích.

Přírodě neporučíš a tak Libuše vběhla do prvního činžáku. (Na ulici bylo procesí.) Chtěla utéct na dvorek, ale byl zamčený. Dále už nedoběhla, vykonala, co musela přímo u vchodu do sklepa. A čím se utřít? Jediné, co měla v ruce, bylo to mávátko. Co jí chuděře zbývalo. Utřela se mávátkem.

Nevěděla, co dál dělat. "Má se vrátit do průvodu bez mávátka a najít třídu? Nebo se má raději zdejchnout domů a důvod si vymyslet?" Rozum i cit zapracoval a zvolila správnou variantu B.

Jenom do teďka vzpomíná, jaký to byl asi šok, když se někdo vydal do sklepa a pod přenádherným mávátkem našel HOVNO!



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 13. dubna 2018 v 9:58 | Reagovat

To už zní víc jak rebelský vyjádření názoru na tehdejší systém než obyčejná nehoda. :D :D

2 janabruzkova janabruzkova | 13. dubna 2018 v 10:11 | Reagovat

[1]: No právě toho se i obávala a dlouho tuto děsnou story tajila. Není divu.

3 beallara beallara | 13. dubna 2018 v 11:34 | Reagovat

Předpokládám, že tohle byl obrovský problém, protože my jsme museli mávátka vracet a pak se vzorně ukládala do sklepa.
Nevím, jak si toto zodpovědní soudruzi při inventuře vykázali ???
No a pak se celá republika diví, že na dálnici u Brna je to furt nějaký oser !

4 janabruzkova janabruzkova | 13. dubna 2018 v 11:42 | Reagovat

[3]: To jo, když se tam blondýna snaží o fotku za jízdy.
Mávatka jsme dělali každý rok nová, byli jsme asi moderní škola. ;-)))

5 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 12:55 | Reagovat

Pointa luxusní... :-)

6 janabruzkova janabruzkova | 13. dubna 2018 v 13:10 | Reagovat

Ooo, díky i Libušce se to moc líbí, trochu jsem z toho měla bobky.

7 Eliss Eliss | Web | 13. dubna 2018 v 13:37 | Reagovat

Když se musí, tak se musí :D

8 Kong Kong | 13. dubna 2018 v 13:47 | Reagovat

Podobné se stalo minulý rok při oslavách výročí 17. listopadu na pomníku Svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. Kolemjdoucí příslušník kriminální policie Praha, který tam měl službu,  sejmul solidárně svoji brigadýrku, a přikryl ho, aby nerušilo průběh oslav. K brigadýrce pak přišli dva bezdomovci, a jeden na ni ukázal, a řekl druhému:

Hele, brigadýrka.

A druhý nassál vzduch, a doplnil:

Ty vole, i s mozkem...

9 singleandfabulous singleandfabulous | Web | 13. dubna 2018 v 14:07 | Reagovat

Tak to je skutečně symbolické 😁 já tyhle průvody naštěstí nezažila

10 janabruzkova janabruzkova | 13. dubna 2018 v 14:39 | Reagovat

[8]: To by člověk neměl šanci vymyslet!

11 Kong Kong | 13. dubna 2018 v 16:08 | Reagovat

Kdysi ještě za těch minulých hrozných komunistů jsem pracoval v jednom výzkumném ústavu jako samostatný výzkumný pracovník. Slovo pracovník bylo mírně absurdní, protože v tomto vědeckém ústavu se leta nic nedělalo. Početný perzonál byl dokonale zaměstnán svými vlastními problémy, a pokud někdo nebyl flákač,dělal buď fušky, a pokud byl, spal na stole. Výzkumný ústav byl ideální třeba pro mladé inženýry, kteří stavěli baráky, v práci se vyspali a ve dvě odpoledne pelášili odpočatí makat na stavbu.Jednou přinesli dvě kila vzorku popele, a dostali jsme za úkol, změřit jeho kyselost. Barva popele mne inspirovala k vědeckému pokusu: Vzal jsem asi čtvrtinu, smíchal to s epoxidem, na míchačce do toho zamixoval čtvrt kila dřevěných pilin, stříknul vytvrzovač, a hmotu vpravil do igelitového pytlíku. Ústí pytlíku jsem
pak obejmul prsty, a na hmotu zezadu zatlačil. To co zepředu vylezlo mne fascinovalo svou věrohodností. Udělal jsem několik velkých hromádek. Hmota po chvíli začala hřát, a za půl hodiny polotovary odskočily s mírným zazvoněním. Jeden vychladlý polotovar jsem druhý den ráno umístil na pánské WC pod pisoár. Za několik minut se ozval z chodby hrdelní křik, a starší dáma v modrém plášti, která v ústavu uklízela, s výhružným máváním hadrem nad hlavou dala nástup na chodbě.Jako vojenský vagonek mužstva jsme pak byli odvedeni
na WC. Skupina vědců hleděla na artefkat vyděšeně, udiveně,nevěřícně, někteří se začali dušovat, že to není jejich. Je to moje, pravil jsem do uši drásajícího ticha, sebral ze země hromádku, strčil ji do kapsy bílého pláště a odešel. Shromáždění vědců se s rozpaky rozešlo. Na sekretariátu seděl na židli rudý ředitel, a stříkal si do krku sprej proti astmatu, protože se přidusil smíchy když mu to vyprávěli. Když jsem přišel do laboratoře, stála tam fronta zájemců. Odpoledne krátce před skončením pracovní doby se hrdelní křik ozval
znovu. Byl daleko emotivnější a hlasitější a zoufalejší. Nový nalezený artefakt nebyl plastový, a dáma v modrém plášti to nepoznala,a chtěla si to taky strčit do kapsy jako předtím já...

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 17:51 | Reagovat

Normálka! Její tělo normálně fungovalo a to bylo dobře, ne? Všechno se dá zvládnout, jen to řídký ne. A než na ulici, tak v přítmí u dveří ;-P

13 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 18:06 | Reagovat

Nedávno jsem šla z restaurace a přesně před vchodem bylo krásně zkroucené psí hovínko a v něm zapíchnutá vlajka Evropské unie. A já kůň neudělala fotku.

14 janabruzkova janabruzkova | 13. dubna 2018 v 18:56 | Reagovat

[13]:Tak to je tedy fór. Psí exkrementy jsou kapitola sama pro sebe.

15 janabruzkova janabruzkova | 13. dubna 2018 v 19:06 | Reagovat

[11]: Hahaha, sranda musí být. A není jí nikdy dost...

16 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 11:07 | Reagovat

To se fakt povedlo. :D Zařazuji do výběru na TT. :)

17 janabruzkova janabruzkova | 14. dubna 2018 v 12:48 | Reagovat

[16]: To mě těší, díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama