Únor 2018

MLÁDÍ

24. února 2018 v 23:19
Když se řekne toto slovo, napadá mě hned několik věcí.

První je básnička mého dědečka, alespoň mně říkali, že ji napsal, já nevím, já už jsem ho nepoznala. "Mládí jest krásnou pohádkou, v níž život se jen tuší, buď proto dlouho dítětem s milou a čistou duší." Moc se mi vždycky líbila a později jsem ji i začlenila do své písničky.

Druhá věc je inzerát (vtip). "Vyměním svoje moudré a movité stáří za hloupé mládí."
A kdo by neměnil? Každý, kdo prožil toto období bez traumat, by to bral všema deseti.
Je skvělý JEŠTĚ nevědět.

Jak se asi cítí ti osmdesáti či devadesáti letí lidé? Doba je jinde, žijí skoro ve vesmíru a všechno už vědí a zažili. To musí být dost únavný? nudný? deprimující? Nevím, jak to správně nazvat. Nejhorší na tom je, že nikdo většinou nechce rady. Každý si chce na vše přijít sám.
A proto syn i vnuk dělají stejnou chybu jako děda. Marně je děda varuje třeba před volbou špatné partnerky.
Na jeho slova pak dojde a co on na to? "Já jsem ti to říkal." Nebo "To jsem přesně věděl." Tak zní ty nejotravnější věty dříve narozených. Co naplat, oni to vážně věděli.

Vždy pro nás ti starší byli už staří.

Když mi bylo deset, byly pro mě dvacetiletí staří, třicetiletí vykopávky a čtyřicetiletí a víc už v jednom pytli, co nestál za řeč. (Kromě tedy vlastních rodičů a prarodičů, na ty jsme měli zvláštní metr.)

Když mi bylo dvacet, byly třicítky už za zenitem, čtyřicítky rakvičky a padesát + bez komentáře.
Když můj táta povídal, že si jde zahrát fotbal s "klukama", usmívaly jsme se s kamarádkou ještě celé odpoledne. Při představě 40 - 50letých kluků.

Když mi bylo třicet, říkala jsem, že do čtyřiceti, to ještě jde, ale po čtyřicítce? Muži ok, ti zrají jako víno. Jenže málokterá žena dokáže po čtyřicítce uzrát. Většina se změní k nepoznání, jak tělem, tak duchem. Muži jsou jak děti, jejich duše nejsou tak semleté, mateřství je jen lehce zasáhlo a jedou dál.

Za chvíli mi bude čtyřicet a už vím, že si nesmím hrát na schovávanou. Jak jsem byla informována, po čtyřicítce už tě nikdo nehledá. Tak se holt budu muset najít sama. A kamarádi mi ještě přidali další vtip, pro změnu inzerát " Vyměním ženu 40letou za dvě 20leté. Zn. spěchá." Člověk to musí brát s humorem, jinak z něj bude studený čumák. A smysl pro humor můžeš mít v každém věku, to je dobrá informace. Taky už říkám dětem, že jdu s "holkama" do pivovaru na brambory a víno a taky se usmívají.

Jo jo, historie se opakuje. To je dobře.

Nedávno jsem se moc zasmála. Kamarádka měla jít na nějaký pracovní večírek a vzala s sebou na nákupy svou sedmnáctiletou dceru. Aby jí poradila. Po hodinovém zkoušení měla dcera na obličeji stále tupý nespokojený výraz. Podávala jí nové a nové kousky šatstva. Kamarádka poslušně zkoušela. Po dlouhém čase se dcery optala: "Tak co????" Co si mám vzít????"
Dcera řekla klidným a smutným hlasem: "Mami, a není už to jedno?"

Tato skvělá hláška mi zní v uších často. Není nad dětskou upřímnost!

Není to jedno!!!

Únavoměr

12. února 2018 v 21:28
Ano, únavoměr, byl by to jistojistě vynález století. Přístroj, který umí měřit únavu, popřípadě zbytek energie, který člověku zbývá do úplného padnutí na hubu.

Ocenily by ho především ženy.
Kolikrát se nám jen stalo, že nám naše drahé polovičky nevěří. Nevěří, jak může žena na mateřské dovolené s dvěma dětmi být tak unavená.
Do práce přece nechodí, šéf ji nestresuje, může si dáchnout klidně i po obědě, nemusí se převlékat.
Co by za to muž dal. Nyní je jediným živitelem a na jeho bedra padla ohromná zodpovědnost.
A tak si chce své jedinečnosti i patřičně užívat.

Čeká královskou večeři s krásnou a upravenou ženou v sexy úboru. Usměvavé a mlčící děti doplňující idylku v naklizeném bytě či domě.
Jenže opak bývá často pravdou.

Chronicky nevyspalá žena v šíleném úboru s migrénou čeká svého drahého s kupovanou pizzou. Děti ječí a perou se jako o život a podle toho to doma i vypadá. Dlouhodobé boje si vyžadují svou daň - vypadá to tam jako na bitevním poli.

Chudák muž, chce se mu křičet, při pohledu na svou ženu zvažuje milenku.
Při pohledu na své děti zvažuje bicí nástroje popřípadě internát.

Odevzdaně polyká polo studenou pizzu a zapíná si zprávy. Alespoň ta zvuková a obrazová kulisa vrátí ztracený řád jeho životu.
Šílený jekot mu však protrhne bubínky.
" Smíchov, dej tam Smíchoooov, už to tam budeeeeeeeeeeee!" piští oba potomci, očekávají totiž pohádku.

Zlatý večerníček před zprávami. Kde jsou ty časy? Očividně dávno pryč. Kde je úcta k unaveným rodičům? Tam kde staré časy….. Smějící se