Odříkaný chleba

9. ledna 2018 v 23:41

Ano, někdy si člověk musí sáhnout na dno, být absolutní nula, aby našel ten správný směr zase vzhůru. Já už opravdu nikoho nebudu kritizovat. Nemusím s jeho postojem souhlasit, jenže většinou člověk nezná pozadí. Nevíme, co různé lidi k jejich rozhodnutím vede. Někdy se to dozvíme o dost později a konečně vše zapadne do sebe. Jak se říká, jen "Čas ukáže".


Když jsme hodně mladí, nemáme vůbec náladu na něco čekat. Vždyť už máme občanku a na tu jsme se načekali až dost. Teď jsme dospělí a máme právo volit i soudit.


Hodně špatných rozhodnutí i soudů v té době člověk udělá. Na druhou stranu i odsouzení byli někdy mladí a tak na naše chování hledí poněkud shovívavě. Ještě že tak. Vše člověk pochopí ve správnou chvíli, většinou, když se sám dostane do stejného věku, či stejné situace. A pak to přijde jako blesk z čistého nebe. Občas se už však nemá komu omluvit.


Já odsuzovala svou příbuznou, že má uječenou dceru, protože i ona je uječená. A prd ho, má dcera je to nejuječenější a nejupištěnější dítě světa. To je páni rozsah.

Já odsuzovala svou výbornou kamarádku, že její dítě skoro nic nejí. Že ho moc s jídlem rozmazlila. A ejhle, moje sluníčko toho jí ještě míň. Vztek i slzy byly při krmení úplně běžným projevem mé bezmoci. Zvolila jsem tvrdou školu našich matek. "Kdo z koho" po celodenním půstu jsem raději rychle udělala palačinky. A jak mě teď ostatní odsuzují.


Jedno dítě by snědlo všechno a druhé zase vůbec nic. Blbá kombinace. Má kamarádka měla jedináčka, to bylo o dost lehčí. Takhle jsem k tomu ještě špatná máma. Vysvětlete to dítěti, že má jíst málo a ne na noc, když druhé prosíte celodenně, popřípadě i celonočně, ať si něco zobne.

Co nás nezabije, to nás však posílí.

Chtěla bych být silná a hlavně spravedlivá. Nikdy bych nevěřila, co to dá práce. Kam se na to hrabou krimiseriály s hledáním pravdy. A dětské dušičky jsou tak citlivé, že každá křivda jim naruší klid i rovnováhu.

Ano, jsou to všechno parchanti rozmazlení, co si ničeho neváží, ale je to regulérně další generace, která po nás ovládne svět. Co dobrého jim dokážeme dát, je na každém z nás.

Většinou nejsme takové osobnosti, kterými byli naši rodiče, a proto se musíme o to více snažit.

Prošla jsem si různými směry a cestami, byla jsem i biomatka, důležité je stále hledat. Hledat, co je nejlepší pro Vaši rodinu a hlavně pro Vás.

Myslím si, že cokoliv člověk dělá s láskou, nemůže být špatné. "SNAD"

Babča vždycky říkala : "Odříkaného chleba, největší krajíc".
Proto se moc těším, co mě ještě čeká....a nemine Mrkající
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Unavená matka Unavená matka | 10. ledna 2018 v 0:35 | Reagovat

ano, ano, život sám nás vyučuje, zažívám to s dětmi dnes a denně. Má snad někdo pocit, že my rodiče vychováváme děti? S postupem času při nabývání rodičovských zkušeností jsem se ubezpečila, že jsou to děti, co si nás proměňují k obrazu svému

2 janabruzkova janabruzkova | 10. ledna 2018 v 0:41 | Reagovat

[1]: Tak možná budeme dokonalými prarodiči.  Už nás  nic nepřekvapí 😆

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 10. ledna 2018 v 6:13 | Reagovat

kdo je biomatka?

to já právě radši nic neříkám, protože nevidím pozadí a právě jsem si vždycky říkala uvidím co náš prcek:-)

4 janabruzkova janabruzkova | 10. ledna 2018 v 8:56 | Reagovat

[3]: Je to velmi milující maminka, která chce pro své děti jen to nejlepší. Zeleninu a ovoce si pokud možno pěstuje a maso s vejci vybírá jen ze šťastných chovů.  Jejich děti nežvýkají v obchodech bílé rohlíky, ale to nejčernější pečivo, popřípadě cereální tyčinku  (ne tu ala cereální ). Chleba si pečou v domácí pekárně. Oddělené nádobky s nakrájenou mrkvičku a jablkem vydávají v pětiminutových intervalech....mám psát  ještě? 😃

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 10. ledna 2018 v 10:57 | Reagovat

[4]: jo, piš piš je to sranda:-)

6 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 20:24 | Reagovat

Navrženo do výběru TT. :)

7 janabruzkova janabruzkova | 10. ledna 2018 v 21:21 | Reagovat

[6]: Děkuji 😊

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 14:44 | Reagovat

Výborná výpověď - život nás obrábí, ale i učí. Není třeba vnějších mentorů, učíme se z příkladů i z vlastního života. Moc pěkně jsi to napsala; jak vidím, jsi ve Výběru TT :-)

9 janabruzkova janabruzkova | 11. ledna 2018 v 15:05 | Reagovat

[8]: Díky, opravdu moc ráda píši. Jen nemám tolik času, kolik bych si přála.

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 15:39 | Reagovat

[9]: Nevadí. Evidentně nemusí pršet, stačí, když kape. Těším se na další tvoji výpověď nebo úvahu ze života :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama