Dědictví

15. ledna 2018 v 12:00
Pokaždé když odzdobuji stromeček, promlouvá ke mně vnitřní hlas.

Prohlížím si tu třpytivou krásu a přemýšlím. Některé ozdůbky jsou i po mojí prababičce, některé po babičkách, jiné máminy. Některé mám již od malinka a většinou si i pamatuji, kde a kdy mi je máma kupovala. I já pokračuji v tradici. Každý rok si obě mé děti mohou jednu ozdůbku vybrat. Oni si také pamatují dobu i okolnosti jejich nákupu. Uvidím, zda jim to vydrží tak dlouho jako mně.

Každou zvlášť zabalím a ukládám do květované krabice. Vždycky mě napadá, proč zrovna tato krabice s letními růžemi. Vždyť to není ani trochu vánoční. V té krabici jsme měli zabalený svatební dar a je mi hodně drahá, tak asi proto.
Přemýšlím, jaké to bude, až ji budu zase rozbalovat. Zda budou všichni živí a zdraví a kam se za ten rok posuneme dál. Každý rok mi utíká rychleji a rychleji.

Nevím, zda to máte také tak. Možná to jen ledabyle nandáte do krabic či pouzder a zasunete do skříní nebo půd.
Má dávná kamarádka z rodiny sklářů, kam kořeny sahají, vyhodila toto dědictví na popelnici u paneláku. Koupila si "krásné" fialové koule v Ikee. Ihned to zmizelo. Já se chodila na její krásný stromeček vždycky koukat. Doufám, že se to dostalo do dobrých rukou. Antikvariáty by to braly hned. Nejde o prachy, to tedy fakt ne. Pokud to sto let dělalo někomu radost, jako to dělá mně, je nepochopitelné toto jednání.

Lidi si vůbec moc neváží odkazů svých předků, pokud jim tedy neodkážou přímo miliony v hotovosti. Kolikrát byste se divili, jak zajímavé osudy Vaši předkové měli.

Já jsem se třeba teprve nedávno dozvěděla, že můj děda měl Čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně "Obránce Staroměstské radnice a městského rozhlasu" v roce 1945. Tak to už ho jen tak netrumfnu. Cítila jsem hrdost, i když já jsem hrdá až moc a vždycky jsem byla.

Můžete namítat, že už je to stejně jedno, nějaká minulost, ale to není jen minulost, je to i současnost, jste tady Vy. Vy máte v sobě jejich dědictví a je jen na Vás, jestli ho chcete najít…….


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. ledna 2018 v 13:45 | Reagovat

Věcí z minulosti je třeba si velmi považovat a předat je dalším generacím :)

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 15. ledna 2018 v 14:10 | Reagovat

My nemáme žádnou starožitnou ozdobu nebo tak, ale máma třeba pár věcí v kuchyni- mlýnek na maso ještě po její babičce , funguje a máme ho pořád : ).

3 slunecnyden slunecnyden | Web | 15. ledna 2018 v 16:25 | Reagovat

Já miluji staré věci a staré příběhy. Taky na našem stromečku jsou staré ozdoby, nemáme tak stromeček laděný do jedné barvy, ale právě ten náš se mi líbí... Lidé by si měli mezi generacemi více povídat. Aby jejich příběhy dál žily.

4 janabruzkova janabruzkova | 15. ledna 2018 v 21:08 | Reagovat

[1]: Nyní to okomentovala má dobrá kamarádka ústně: "A víš, proč většina lidí o životě svých předků nic neví?" zaraženě jsem zmlkla a čekala. "Protože neměli FB, to o nás se bude vědět všechno, jen nevím, zdali to bude někoho zajímat. "Plus k tomu mraky fotek s našpulenou pusou....."

5 janabruzkova janabruzkova | 15. ledna 2018 v 21:11 | Reagovat

[2]:No to je právě to generační pouto, jistě si při mletí mamka vzpomene na krásné chvíle společně strávené s babičkou. :-)

6 janabruzkova janabruzkova | 15. ledna 2018 v 21:12 | Reagovat

[3]:Krásně řečeno a o tom to je :)))

7 janabruzkova janabruzkova | 15. ledna 2018 v 23:37 | Reagovat

[1]: To tedy jo, po nás zbudou jen čínské srágory a ten FB. Proto šup, šup dokud je co.😐

8 stuprum stuprum | Web | 12. února 2018 v 1:49 | Reagovat

Medaile za chrabrost... kdo by ji jako dneska dostal? :D

9 janabruzkova janabruzkova | 16. února 2018 v 6:58 | Reagovat

[8]: To fakt tedy nevím, ale občas slýchám o obyčejných lidech, kteří udělají neobyčejné věci. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama