Prosinec 2017

"Dáma"

20. prosince 2017 v 8:56
Že jsou někteří lidé arogantní, to již dobře vím.
Člověk by si to neměl nechávat líbit, protože pak si dotyční mohou i myslet, že jejich chování je vlastně v pořádku.

Dnešní, vlastně dvou a více letý případ.

Odvážím své a nejen své děti do školy. VŽDY zastavím u chodníku, všechny děti si poberou tašky, pozdraví a odchází. Vyjíždím směr kancelář, jenže po pár metrech zastavuji. Přede mnou se zase zjevila.

Žena v jeepu. Tato žena již více než dva roky zastavuje veprostřed ulice. Její dvě děti pomalu vylézají přímo do silnice a ona hlemýždím tempem otevírá kufr vozu. Jak to, že dalších minimálně sto rodičů může zastavit u chodníku a ona ne? Vpravo od ní je u chodníku místo.

Před místem je však auto, takže tuto dámu objet prostě nelze. Pokaždé udělá zácpu minimálně dvaceti vozů. Někteří spěchají do práce, jiní ještě mají děti v autě. A všichni čekají. Rozvážně a láskyplně líbá své potomky a čas letí. Někteří rodiče nevydrží a začnou své děti vysazovat také na ulici, co jim holt zbývá, přece nepřijdou pozdě.

Dnes už mě její arogance dožrala na maximum. Vánoční melodii mého srdce utišil vztek. Nechci si dělat před školou ostudu, jenže to už fakt nešlo! Jak to, že všichni mohou být slušný a ONA ne?

Začala jsem troubit. Klakson používám jen zřídka kdy, na rozdíl od některých svých kamarádek. Mám na něm už pavučinu. Dáma sebou škubla, možná se i zamyslela. Za celé ty dva roky jsem nikdy neslyšela, že by na ni někdo zatroubil.

"Je to zřejmě sponzorka školy", myslí si všichni. Takže možná má ve smlouvě i příjezdovou cestu. A zase jsem u toho, Prachy a Moc. To jsou dva vládci a ostatní jen tiše šoupají keckami.

Tak jsem se z toho vypsala a mohu se věnovat své práci….

OPICE

18. prosince 2017 v 10:21
Když má člověk smysl pro humor a srdce naladěné na stejnou melodii s jeho okolím, tak se někdy dějí věci…..

Schylovalo se k adventnímu času a já se vrhla na velký úklid. Ne, že bych to brala tak důkladně a od podlahy, jen jsem se snažila vyházet velké věci. Velký úklid - velké krámy pryč! A to je pak velice vidět.

Tak se stalo, že jsem vzala na paškál opici. Nebyla to však ledajaká opice. Na výšku měla 1,6 m a do šířky něco přes metr.
Trůnila u nás dlouhá léta a nyní nastal ten pravý čas. Sestra domluvila s paní doktorkou, že ji rádi přijmou v čekárně dětské ordinace.

Bez váhání jsem opici popadla a hrnula se s ní k autu. Do kufru se mi i s největším vypětím sil nepovedla narvat. Zvolila jsem tedy variantu B a to bylo zadní sedadlo. Tam se však také nevešla, to měla jistě ten zadek větší než metr. Co mi hold zbývalo, vlek nemám, a proto jsem posunula přední sedadlo na max. dozadu. Milou opici připoutala jako spolujezdce, ne že by to potřebovala, ta se ani nehnula, jak tam byla nacpaná. Její mohutný čumák měla zdeformovaný na předním skle. (A to jsem se v předchozím článku posmívala řidičce s horou plyšáků, no jo, ale toto byla jednorázová akce!)

Nechtěla bych takto jezdit každý den, leda jako "skrytá kamera". Jak jsem vyjela, způsobovala jsem v dopravě úplné pozdvižení. Každý hleděl s otevřenou pusou a já se stydlivě usmívala. Pravá zábava však byla, když mě chytil radar. Jela jsem na 50 km maximálně 55, tedy žádné drama. Policisté mě zastavili, upadli do záchvatů smíchu a nebyli schopni slova. Jeden byl mladý, druhý starý, ale nemohli si pomoci. Nechápu jak na tak krátké vzdálenosti narazím na radar. Po dlouhé době se jeden zmohl na větu a povídá: "Kam s kámoškou jedete?" a upadli znova do záchvatu smíchu. Musela jsem se smát také při pohledu na své auto.

Povídala jsem jim, že jedu do dětské ordinace, kde najde toto zvíře nový domov. Pozdravili mě a ještě nám zamávali. Kdybych to dělala dnes, tak bych přes opici hodila alespoň deku. Doufám, že jsem svou jízdou způsobila jen záchvaty smíchu. Ničeho jiného si vědoma rozhodně nejsem.
Ale stejně, "Blondýny, až budete kroužit Prahou, je lepší to dělat bez opice!"

Řidiči by se měli věnovat spíše provozu….

Kontrasty

17. prosince 2017 v 23:15
Svět je plný kontrastů. Díky nim není náš život tolik fádní. Některé nás dojmou, jiné naštvou, každopádně nás nenechají chladnými. Plno lidí se však nekouká, ani doprava ani doleva, starají se jen a jen o sebe. Jejich škoda.

Začalo se ochlazovat. Sněžné mraky byly na spadnutí. Každý to pojal po svém.
Mé děti se neuvěřitelně těšily na prvního sněhuláka a první koulovačku.
Já jsem ještě něco vyjela nakoupit. Stále něco chybí, mám v tyto dny pocit, že bych se do obchodu mohla rovnou nastěhovat. To však nejde, a proto píši sousedce v 22.30, zda nemá třeba kakao. Někdy spí, jindy ne, ale zkusit to musím. Do nonstop Tesca se mi nechce. A tak je z čokoládového slepovaného cukroví, prostě vanilkové slepované cukroví. No a…..svět se točí dál ve své ose.

A jak jsem tak jela, na semaforu mě zaujal jeden úkaz.

Ne, kometa ne, na tu je ještě brzy. Nemám dopečeno, douklízeno a dobaleno!

Na přechodu pro chodce stáli dva muži. Oba postarší. Jednoho počasí dohnalo si ještě rychle hodit pár kiláků na nejdražším kole, než to spadne. Měl dokonale padnoucí zimní úbor té nejlepší značky.
A vedle něj stál pán podobného věku jen viditelně omšelejší životem. Špatný sestřih a polodlouhé vousy v kombinaci s oblečením ho zestařily o desítku let minimálně. Semafor drží opravdu dlouho, proto jsem na analýzu měla dost času. Tento človíček táhnul za sebou starý drátěný vozík a na něm obrovskou horu suchých větví a soušek. Ano, počasí ho také přimělo k akci. Rychle spěchal do blízkého lesoparku, aby nasbíral dřevo, než mu ho sníh zakryje. (Za kolo svého nynějšího souseda by mohl topit celou zimu a klidně i občas provětrat.)

A můžeme jen polemizovat, který z nich je šťastnější. (Oba se tvářili happy, blíží se přece vánoce)

První, krásně vyvenčený a provzušněný?

Druhý, také úspěšný a provzušněný?

Napadlo mě, co kdyby si tito dva, své životy vyměnili. To by byl (krásný)? (zajímavý)? film.

Ten s větvemi by se pod rukou dobrého kadeřníka úplně změnil k nepoznání.

A ten na kole by si jistě dokonale srovnal hodnoty a možná by ho to i obohatilo.

Třeba se mýlím a ten na kole byl úplně v pohodě. Prostě jen zdrhnul od otravné manželky a náročných dětí.

Ach ta má fantazie……já z těch pohádek prostě nevyrostu Usmívající se.
A až zvládnu přidávání fotek, tak Vám to i vyfotím Mrkající.

Časované bomby

6. prosince 2017 v 23:52
Každý den je člověk tak trochu na hraně. Někdy více, jindy méně. A pokud tráví svůj čas v pražské dopravě, tak to platí dvojnásob. Nejsem žádný dravec ani brzdič. Jsem normální slušný řidič. Avšak s údivem zjišťuji, že toto slovní spojení se nepoužívá. Není normální být slušný. Už po několikáté jsem jen o chlup unikla srážce.
A zase stejná písnička.

Auto veliké jako hora a v něm drobounká žena. Opravdu ze mě nemluví závist.

Jasně, také bych chtěla být štíhlejší a vlastnit auto větších rozměrů a s více koňskými spřeženími, ale o tom tento článek fakt není.

Jsou jak časované bomby.
Většinou jsou asijské národnosti, vždy jsou ve věku 25-45 let. Zbytek jsou ženy evropské stejného typu i věku. Z řidiče vidíte jen šošolku hlavy a dlouhé umělé nehty jedné ruky na volantu. V druhé ruce drží vždy telefon té nejlepší značky. Telefon není u ucha, ale pomocí dlouhých nehtů se snaží chatovat či surfovat, možná psát SMS.

Kontrola několika tunového monstra jde v tu chvíli prostě stranou. A tak i ta jejich jízda vypadá. Telefon totiž drží vlastně pořád. Obraťte pozornost vážení řidiči, že tento můj poznatek, je pravdivý. Ano i muži vozí jeepy, ti však jezdí do práce a z práce. Ale tyto ženy se prohánějí Prahou celý den. Jednoho mého kamaráda před pár lety v Praze na okruhu nabourala žena z této skupiny. Její přední nárazník ho navštívil v kabině vozu, těsně za zády. První na co se zmohl, byla otázka: "Kam čumíš ženská bláznivá?" Žena celkem klidně a pohotově odvětila: " Na billboard" sklapl, už neměl dalších otázek.

Začínám mít z nich i respekt, sic je mi život milý. Předevčírem mi takováto dáma vjela do pruhu. Měla jsem co dělat, abych to ubrzdila. A ona si vůbec nevšimla, že to není její pruh. Ťukala holt, ťukala, viděla jsem z ní jen culík a mobil. Má smysl vůbec troubit? Nejlepší je mít v autě kameru, jenže tu Vám zase při první příležitosti někdo ukradne.


Ano, nejlepší je si jezdit MHD. I když tedy taky nevím. Nedávno jsem brzy ráno jela metrem a pán se tam holil. Ne však strojkem, ale žiletkou. A pak to vyfukoval do éteru. Znechuceně jsem to vyprávěla kamarádce a ta povídá, že to vůbec nic není, že jsem přecitlivělá. Ona prý jezdí každé ráno autobusem s paní, co si loupe lupénku a hází do éteru.

Tak to vidím na útěk někam do lesů, kde nejsou JEEPY ani MHD.

Proboha jsem tak jiná, nebo to ostatní nevidí. Kde je hranice tolerance???Nerozhodný