Říjen 2017

Silnice a manželské lóže

24. října 2017 v 21:30

Silnice jsou o toleranci, ale měly by být především o zdravém rozumu. Jenže ten v pražské dopravě zůstává často stát. A já tam stojím také. Co den, to debil(ka), který dokáže i nemožné. Zbrzdí dopravu jedinců i celých skupin (v autobusech). Třeba ten včerejší případ.

Kruhový objezd úplně paralyzovala mladá žena.
Ne, že by nabourala, jen dvacet minut sbírala odvahu tam vjet. Auta troubila a troubila a bylo to k ničemu. Opravdu neměla poruchu automobilu, jen poruchu osobnosti. Ztratila zřejmě kuráž. Na všechny se křečovitě usmívala. Když jsem přišla na řadu já a objížděla jsem ji, uviděla jsem desítky plyšových talismanů. Byly vyrovnány na desce u zadního skla a několik opravdu mohutných se jí kymácelo i na zpětném zrcátku.
Nechtěla jsem brzdit a dělat podrobnou analýzu tohoto nezřídka viditelného úkazu, ale jedno mi bylo jasné. Nemohla NIC vidět! Vjeďte si do kulaťáku poslepu, no. Ruská ruleta. Tato mladá žena měla strach ze sebe.

A to mě přivedlo k dalšímu zamyšlení. Před pár dny mi kolegyně povídala, jak se její dcera rozváděla. Prý to bylo hrozné. Do krve se zhádali o plyšáky. Děti ani zvířata neměli a tak to vyhrotili u společných plyšáků.

Potom jsem si náhodně prohlédla náš album a zarazila se u fotek, kde je můj manžel v manželské posteli s mými plyšáky. Vypadalo to dost divně!
Došla jsem tedy k přesvědčení, že do svazku manželského by se vážně mělo vstupovat pod podmínkou, že se vzdáte svého plyšového světa. Můžete se do něj vrátit až se svými dětmi.

A v DOPRAVĚ by to mělo platit dvojnásob!!

soutěž

9. října 2017 v 15:05 | Jana Brůžková
https://www.unet.cz/blog/2017/09/14/soutezni-prispevek-11-unet-blogger-2017-2/ Kdo si hraje, nezlobí.

EXTRAmatky

2. října 2017 v 9:12

Temné dny minulosti nahradí úžasné dny budoucnosti. Ano, je to slogan či motto, které může rovnou na předvolební billboardy.

Jenže já to myslím tak trochu jinak. Poslední dobou se setkávám s extraambiciózními matkami. Ve směru svých dětí. Nevím, proč nepotkávám extraambiciózní tatínky takto směrované, nebo babičky či dědy. Ti by na to mohli mít dost času, motivovat a organizovat volný čas svým vnoučatům. Jenže to by nesměli sedět v práci i s blížící se sedmdesátkou. No je to prostě úžasná a logická současnost.

To jsem nedávno četla studii o tom, jak by se děti MĚLY nudit. Protože prý jen nuda jim správně ukáže jejich směr. Jejich vnitřní nastavení a dispozice. Já tedy osobně asi nemám co říkat. Mé děti vymetly kde co. Ale rozhodně jsem tomu nepropadla tělem i duší. Občas jsem z dění kolem sebe v údivu, ale to nedávno bylo více než údiv.

Šla jsem na zápis hudební nauky, která je povinná při výuce hudebních nástrojů. Zápis byl od 14 hod. a já přišla ve 14,05. Přede mnou se rýsovala fronta asi tak pětatřiceti ambiciózních matek. Většina držela v ruce kožený diář již hustě popsaný a byly pěkně oblečené. Některé nebyly tak pěkně oblečené v kostýmkách, ale zato měly šátek a v něm kojily miminko. Těch bylo také nemálo a pak jsem byla já. Bez mimina a bez koženého bloku a bez kostýmku. Ne, nešla jsem nahá, měla jsem džíny, conversky a v ruce cár papíru.

Když jsem po hodinovém čekání přišla na řadu, už nebylo místo na den, kdy jsem chtěla dceru přihlásit s kamarádkami. Optala jsem se, od kdy byl tedy zápis? Zda jsem dobře četla? Ano četla, byl od 14 hod., jenomže fronta ambiciózních matek se udělala už ve 13 hod. Musely to spojit s polední pauzou, nebo jsou v práci tak vysoko zařazeny, že si mohou odcházet, kdy chtějí? Možná.

Proto musí být i jejich děti správně nasměrované, aby byly úspěšné a šťastné.

Jeden náš známý spisovatel popisoval, jak mu žena vysvětlovala, že se dětí musí hodně dotýkat a masírovat a mazlit, aby z nich byly silné vůdčí osobnosti. A tak psal, že si jde vymazlit ředitelku banky. Často si na to vzpomenu a usměji se.

Také své děti miluji a mazlím je. Jenomže někde už je hranice zdravého selského rozumu a přehnané ambice rodičů mohou být na škodu.

Asi si půjdu pořídit ten kožený diář, může se to hodit. Mrkající Abych pak v budoucnu nelitovala!?!