Dámské záchodky 3

18. dubna 2017 v 12:34
Jak mnozí jistě víte, (někteří tedy ještě nevědí, avšak i oni se dříve či později dozvědí), že rodičovství je záhul. Hlavně tedy pro ženy. Jen nepatrné procento mužů je zasvěceno do těchto tajů stejně jako matky. A těm tedy klobouk dolů.

Když dívka vyroste v ženu a zatouží být matkou, většinou si ani nedovede představit, co to všechno obnáší. Celodenní a bohužel i celonoční péče o někoho jiného než ona sama, je velký zápřah a změna. Její potřeby a sny musí jít prozatím stranou. Ale zvykneme si na všechno a většinou to děláme s láskou a rády.
Na co jsem si však nikdy úplně nezvykla, je záchod se společností. Nejsem ten typ, co se na toaletu zašívá a čte si časáky či knihu. Avšak stejně tam potřebuji samotu a klid.
To však s malými dětmi není možné. Zvláště pak na veřejných toaletách. Dítě musí jít s Vámi. Venku ho nenecháte, aby ho někdo neodvedl. Pokud ho postavíte před kabinky, na 100% ho někdo omylem bouchne dveřmi. A pokud ho necháte u umyvadel, je více než jisté, že bude mokré i s ponožkami. (Minimálně tedy do loktů.) Takže si ho berete s sebou do kabinky.
Občas má zajímavé postřehy a komentáře.

Byla jsem takto jednou v kabince toalet v Ikee. Mé dítě hlídala kamarádka venku, a proto jsem si zašla na toaletu úplně sama. Jak si to tam tak užívám, najednou uslyším prd v kabince vedle mě. Ticho přerušuje tenounký dětský hlásek. "Mamí tady to smrdí, a proč si mi žíkala, že potžebuješ kakat? Ty požát jen prdíš." Maminka se snažila šepotem holčičku uchlacholit " Beruško mě moc bolí bříško, víš. Prosím tě nebrebenti a nech mě v klidu." Následují další detonace. "Mamí mě to tu nebaví, já chci na hračky, a je tu smrad, a ty mi lžeš," povídá holčička. Podle hlasu bych ji typovala na 4 roky. Maminka šepotem prosí holčičku o bobříka mlčení. Chvíli je klid, pak najednou tenký hlásek povídá " Mamí, že nebudu mít tak velký zadek jako ty, až vyrostu?" To už se musím kousat do jazyku, abych nevybuchla.

Jen hloupí lidé by se smáli nahlas, my matky dobře víme, jaké to je. Jeden den nám dokáže přinést neskutečnou radost, děsnou zlost, strašný strach i šílenou ostudu.

A přece to stojí za to!

Teď už mám děti větší, ale stejně jsem si neoddechla. Kdykoliv nedovřu dobře dveře, přijde na mě koukat pes. No alespoň u toho nemluví Smějící se
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 helmii helmii | Web | 18. dubna 2017 v 13:47 | Reagovat

Kde pořád ty záchodové historky berete? :-D já nemám snad ani jednu vtipnou :-D

2 Eliss Eliss | Web | 18. dubna 2017 v 15:40 | Reagovat

Tak to je teda síla :-D

3 N. N. | 18. dubna 2017 v 17:26 | Reagovat

Jedny ze zajímavých záchodků jsou v univerzitní knihovně. Jednou jsem si myl ruce u umyvadel, a ze dvou kabinek šel rozčielný dialog, který končil výkřikem:

Ty vole, za to ti rozbiju hubu!!!

Pak se dveře kabinky rozlétly,vyběhl nějaký zřejmě docent, vytrhl dveře vedlejší kabinky, a tam seděl další muž se spuštěnými kalhotami, a v ruce držel u ucha mobil. První muž se zarazil, a řekl smířlivě:

Promiň vole, já sem myslel, že to řikáš mně...

4 N. N. | 18. dubna 2017 v 17:34 | Reagovat

V univerzitních knihovnách jsou většinou v kabinkách kvůli krádeži klozetpapíry zavřeny v poměrně velkém plastovém pouzdře, uprostřed z toho na provrtané trubce trčí zamknutý zámek, aby se to nedalo otevřít, a drželo to u zdi. Jednou jsem odcházel na oběd, a řekl si že si ještě odskočím. Otevřel jsem kabinku, a ztrnul: Na míse seděl se spuštěnými kalhotami muž v bílém plášti, v ruce měl nějaký bzučící  motorek s točící se hřídelkou, a na něm se navíjela obrovská role hajzlpapíru. Dvě další měl už připravené natočené u nohou. zabouchl jsem zase dveře, a za chvíli slyšel, jak se bzučení a šustění obnovilo...

Dnešní čechy, to není jak kdysi pravil Julek Fučík o sovětském rusku, země, kde zítra znamneá již  včera, ale prochlastaný východ, kde zítra znamená již minimálně před měsícem...

5 N. N. | 18. dubna 2017 v 17:39 | Reagovat

Ještě bych referoval o sněhobílých klozetech ve druhém patře ministerstva vnitra na Letenském náměstí. Na jednom bylo napsáno hnedým přírodním materiálem:

/ s prominutím /

Bez kundy a tabáku není radost v baráku.

Doličné foto existuje, ale nechtěl bych z tak vrcholových státních institucí něco ilegálně  vynášet...

6 N. N. | 18. dubna 2017 v 18:11 | Reagovat

Kdysi jsem šel na Palackého náměstí kolem zlatých dveří ministerstva zdravotnictví,svítících v ranním slunci jako hrobka faraona Tutanchámona, a hned vedle nich natáčela televize rozhovor s ministrem zdravotnictví panem Julínkem. nevím, co mne to zrovna napdlo, ale přišel jsem zákeřně ke skupině snímaných televizních kamerou, a zeptal se do rozhovoru pana ministra:

Prosímvás, nevíte, kde tu pan Cikrt parkuje svůj velorex ?

Televizně naladěný papláš zkoprněl, ztratil společenský lesk, zkrabatil se ve tváři,  kamera se zastavila, a dostal jsem odpověď, jak kdyby mne řezal nožem:

Jakej velorex ?

Běžte se prosimvás zeptat do vrátnice, řekl mi rozladěně kameraman, a mladá žena přiskočila k panu Julínkovi, a začala ho pudrovat štětcem.

Poslechl jsem rady, a šel se zeptat do vrátnice. Tam mne poslali bez jakékoli kontroly do druhého patra. Vstoupil jsem do místnsoti 237, a nalezl zde nějakou manažerskou sešlost. na dotaz kde tu parkuje pan Julínek svůj velorex jsem dostal odpověď, že abych se ho šel zeptat pana Julínka na 204, a nerušil je. Plenum mužů a žen v oblacích voňavek a veksláckých tabáků tiše šumělo. Otevřel jsem pak na chodbě úplně vzadu dveře 204, a spatřil opocenou pleš a záda maličkého muže v saku, sedícího na nějaké vysoké bedně na židli, a pilně něco píšícího na klávesnici do internetu. Vy jste pan Cíkrt? Zeptal jsem se. Ano, co potřebujete? zeptal se ochotně, a sesedl z bedny jak z koně. Prosímvás, kde tu parkujete svůj velorex? Zeptal jsem se ho. Jakej velorex, vykřikl rozčileně, Běžte do hajzlu !!!

Vyšel jsem pak z vrátnice, a na dotaz, jestli jsem mluvil s panem Cíkrtem, jsem si stěžoval, že na mne byl neslušný. To snad ne, vykřikla s pochopením vrátná...

Vejda pak do kanálu tzv" mastné tyče", zvaného někdy pražské Metro, šel jsem pak kolem místních WC, a zašel na dámské. Nevíte, kde zde pan Cíkrt parkuje svůj velorex, zeptal jsem se starší dámy v modrém plášti. Prosímvás, ptala se mne s porozuměním, jakej velorex? Vždyť by se mi to sem ani nevešlo ? Pan Cíkrt je velmi s prominutím vychcanej, řekl jsem jí. Chvíli si odskočíte, on sem vjede, vytáhne klíček, postaví svůj velorex na stojáka do kabinky, zabouchne dveře, a odejde, a co vy víte ? Myslíte? Pravila pochybovačně dáma, a zotevírala všechny kabinky. Vidíte sám, nic... říkala mi dezorientovaně. Nic, říkám jí, ale co třeba ve skladu? Ukažte mi sklad. Dáma otevřela nějaké dveře s nějakými popelnicemi a kbelíky, a zašla i za roh. Nic...Dobrá, říkám ji, dejte si ale na pana Cíkrta pořádněho majzla, a odešel na Pánské. Po dotazu "kde zde pan Cíkrt parkuje svůj velorex" mnohem starší a podezřívavější dáma prošla okamžitě všechny kabinky, a tvářila se bezradně. Kolem nás prošel nějaký tlustší pán, a chtěl vejít do kabinky. Řekl jsem mu: Ta je obsazena, tam pan Cikrt parkuje svůj velorex. Pán se podíval do kabinky, vyhrnul si rukávy, dal mi sevřenou pěst k nosu, a řekl: Dej si bacha, provokatére, ta bije...čuchni si...Odešel jsem preventivně, a když jsem odcházel, dvě dámy zobou  WC spolu rozrušeně rozprávěly zřejmě o tom, kde pan Cíkrt parkuje svůj velorex...

7 Asterius Asterius | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 20:43 | Reagovat

Tak tahle byla z těch třech nejlepší.
:D :D :D

8 janabruzkova janabruzkova | 18. dubna 2017 v 22:18 | Reagovat

[1]: Jen na záchodech, čestný slovo 😊

9 janabruzkova janabruzkova | 18. dubna 2017 v 22:22 | Reagovat

[5]: Ano, nápisy jsou kapitola sama pro sebe. Nejednou jsem se úžasně nasmála. 😂

10 janabruzkova janabruzkova | 18. dubna 2017 v 22:23 | Reagovat

[7]: Díky,  to mě těší.

11 janabruzkova janabruzkova | 18. dubna 2017 v 23:17 | Reagovat

[2]:To jo, mně se také párkrát stalo, že se mi nechtělo z kabinky ven. Má dcera mívá občas také skvělé postřehy. :-)

12 N. N. | 19. dubna 2017 v 9:42 | Reagovat

Jedna z nejzajímavějších vlastností kabinek WC je jejich zvláštní vlastnost, že se tam v jistých chvílích můžeme bleskově naučit cizím řečem. Kdysi jsem jel vlakem z Brna do Prahy ze zabijačky, a asi za půl hodiny po nástupu mi náhle žbluňklo v břiše, a dostal pocit že umírám. Vyrazil jsem chodbičkou z kupé jak střela v hlavni, a dorazil na onu místnůstku asi padesát milisekund poté, co by to ještě proběhlo bez větších následků. Vlak si tiše mlátil koly, a občas z něj za induiskrétních výbuchů vytekla na koleje řádná louže, a to skoro až do Prahy. Vycházím pak takhle z Hlavního nádraží, a najednou mi jde hlavou:

Durante le fermate nelle stazioni e vietato servirsi de la ritiratta !!!

Myslel jsem v tu chvíli, že jsem ještě z toho Brna vožralej, a jdu dál, a zase:

Lusage du kabinet est interdit pendant l aret du train en gare...

Doma jsem protože jsem na řeči naprostý antitalent, napsal věty na papír, a přeložil pomocí slovníku. Pak jsem odešel na Hlavní nádraží, vlezl bez jízdenky do vlaku, navštívil kabinku WC, a uviděl to tam na cedulce nad mísou: Záchod je zakázáno používat, pokud vlak stojí ve stanici.

Uvažoval jsem, založit jazykovou školu pro nepříliš zdatné zájemce o výuku cizích jazyků, podávat jim ve třídě projímadla, a učební texty vyvěsit v kabinkách místního WC.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama