Dámské záchodky

10. dubna 2017 v 13:35
Jen málokdo z mužů tuší, co se za těmito zdmi odehrává. Tato místnost se dá vlastně bez nadhledu srovnat s porodním sálem (v součtu určitě).

Tolik bolesti ženy musejí protrpět čekajíce ve frontách v dámských toaletách. Chlap by namítnul: "tak proč nechoděj dřív?" Když my ženy vždycky doufáme v ty lepší konce a dlouhou neubíhající frontu si prostě nepřipouštíme jako pravděpodobnou variantu.

Občas se mi i stalo, když už bylo nejhůř, že jsem prostě poprosila tu první a řekla, že už se počůrám, když mě nepustí. Vždy jsem se setkala s pochopením. Nikdy jsem nebyla drzá ani arogantní.
Nyní, jako starší, když už je opravdu nejhůř, chodím na pánské toalety. Hlavu sklopenou do země a jdu rovnou do kabinky. Tímto se všem mužům, co to čtou, omlouvám.
Na dámských toaletách se ale řeší problémy, vznikají nová přátelství, domlouvá se i obchod. A někdy je také děsná sranda. O to jste Vy muži ochuzeni.

Tak třeba:
Jednou na velké pražské akci bylo to pálení čarodějnic spojené s koncertem mnoha známých zpěváků, jsem čekala gigantickou frontu na toaletu. Já a má nejlepší kamarádka jsme si tu půlhodinku vzájemně zpříjemňovaly tlacháním. Koncert nám ubíhal a my byly zavřené v hnusné kachličkárně s vůní čpavku. Už se nám i přitížilo. Pokud by někdo na tuto frontu koukal, vypadalo by to takto. Vždy ženy a dívky na předních pozicích fronty tancovaly. Ne, že by se už připravovaly na koncert, prostě to už nemohly vydržet.
A tu se blížil vysněný konec, v tom přiběhla nějaká krasotinka a stoupla si rovnou přede mě. Já ji povídám, ať jde dozadu do fronty a nehodlám ji pustit před sebe. Stoupla jsem si před ní. O ona zase šla dopředu. "Tady tě nikdo nepustí, čekáme tu už půl hodiny a koncert nám zatím ubíhá" říkám jí já. Ona na to suše: "Já jsem ale přítelkyně pořadatele". Celá fronta už sleduje tento zábavný duet.

"Tak běž čůrat na pódium" pohotově zareaguji.
Celá fronta se hroutila smíchy, určitě si mnohé dívky i ucvrnkly, neboť, jak jistě víte, je špatné se smát s přeplněným močákem.

Krasotinka zrudla a otočila se na podpatku směr východ. Kdyby nás požádala, jistě by jsme ji pustily, všechny to přece známe.
Další WC story příště..
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 moje-farby moje-farby | Web | 10. dubna 2017 v 15:22 | Reagovat

Ja som si tvoj článok čítala na hodine a velmi som sa musela držať aby som mojím smiechom neprerušila prednášku :D Fak si ma pobavila :D

2 Eliss Eliss | Web | 10. dubna 2017 v 15:26 | Reagovat

Kdyby byla dívka alespoň slušná, a ne arogantní...

3 helmii helmii | Web | 10. dubna 2017 v 15:27 | Reagovat

Parádní článek! :-D

4 janabruzkova janabruzkova | 10. dubna 2017 v 15:51 | Reagovat

[1]:[3]: Tak to právě bylo mým cílem. A ještě mám pěknou příhodu v záloze na zítra. :)))

5 janabruzkova janabruzkova | 10. dubna 2017 v 15:57 | Reagovat

[2]: Přesně tak. Jenže většinou člověka napadnou bezvadné odpovědi až s křížkem po funuse. Takže mě opravdu potěšila a samotnou překvapila má pohotová reakce. :) Možná za to může má tíseň. Bezva odteď půjdu na každé jednání nevyčůraná. :)))

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. dubna 2017 v 17:24 | Reagovat

Skvělý! :D
Pamatuju si, že jsem jednou v čůrací frontě taky nemohla vydržet. Ale protože nemám koule na to jít na začátek fronty a někomu vysvětlovat, že se počůrám, raději jsem vyšla ze záchodků, vrazila manželovi kabelku a šla si ulevit "na pány", kde nebyla ani noha :D.

7 janabruzkova janabruzkova | 10. dubna 2017 v 19:34 | Reagovat

[6]: Ano, jako žena to řeším také takto, ale jako dívka bych na to odvahu rozhodně neměla.

8 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 9:18 | Reagovat

možná lepší nevědět :P

9 Avilan Avilan | Web | 11. dubna 2017 v 9:22 | Reagovat

Tyhle fronty nenávidím a taky mnohdy radši jdu na pánské. Když tu frontu risknu vydržet, tak mi pak přítel nadává, co mi tak dlouho trvalo. No a vysvětlete mu, že ve frontě se prostě čeká dýl xD

10 Circle Circle | Web | 11. dubna 2017 v 9:40 | Reagovat

Jooo, na dámských tři záchody v klubu o kapacitě 1000 lidí a na pánských tři záchody a pět pisoárů.:D

11 Lucka Lucka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 10:28 | Reagovat

Udělala jsi dobře, kdyby požádala, neřeknu půl slova. My holky si fakt potrpíme chodit na poslední chvíli a kolikrát mám taky problém to vůbec vydržet, než se vytoužený prostor za dveřmi kabinky uvolní, ale když se zkrátka neumí chovat, tak ať se třeba počůrá. :-D

12 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 10:38 | Reagovat

[11]: Kdo ví, možná šla opravdu na pódium. A nebo našla průlez pod pódium.
Jé tam by bylo prostoru! A koncert by jsme měly z první ruky :))

13 N. N. | 11. dubna 2017 v 10:40 | Reagovat

Americká US Army má již několik desetiletí patentovanou plastovou pomůcku díky níž se dáma může směle postavit mezi pány u pisoáru. Bohužel to funguje jen na malou. Před časem jsem jednou pozdě večer v podchodu pražského metra Václavské náměstí spatřil na pánském WC sedět na pisoáru jakousi mladou silně podnapilou dámu, která se zřejmě snažila, být rovna mužům i na straně velké. nevěděl jsem se jak se zachovat dle pokynů o slušném chování například dle ceremoniáře profesora Masaříka, profesora Guta Jarkovského. Ten doporučuje, aby například když muž omylem vstoupí do sprchy kde se nachází nahá dáma, se omluvil slovy:

Promiňte, pane.

Použil jsem tedy stejný výrok, rozepl se, a stanul u vedlejšího pisoáru. Po okamžitě nastalém matči mne na poslední chvíli zachránila další stará dáma, která přiběhla po kanonádě nepublikovatelných výrazů ze servisní místnosti, a získala okamžitě výhodu v nelítostném boji dvoumetrovým smetákem. Na emancipaci je nutno zkrátka dávat dobrý pozor, a nespoléhat na rady o společenském bontonu. ...

14 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 11:01 | Reagovat

[13]:To tedy musel být nezapomenutelný zážitek. Scénka do němého filmu. Ten smeták tomu dodal koření. A pak, že se všechno musí řešit zbraněmi. :)))
(Pokud tedy hajzbába neovládala Kung-Fu)

15 N. N. | 11. dubna 2017 v 11:19 | Reagovat

Moderní bojová umění mi připadají většinou nebezpečná a i zákeřná. Odtrhávat od sebe dva lidi z nichž první je vepředu rozepnutý, a stěží na poslední chvíli použil svěrač, a ovíněnou dámu v silném afektu dovede jen dvoumetrový směták. Sám se snažím být rytíř, a dvoumetrová tyč, byť vepředu neopatřená třeba halapartnou ve mne budí naprostou důvěru. Právě ten rychlý dokonale distanční zásah mne fascinoval. Dáma ze servisní místnosti v tom již musela mít dokonalou praxi, a přitom to vypadalo naprosto profesionálně a nikoli neurvale, jako třeba ve výšezmíněných  bojových uměních, kde většinou profik zbaběle mlátí amatéra..

16 N. N. | 11. dubna 2017 v 11:48 | Reagovat

Zajímavé problémy v případě situací na WC vyvstanou, když jsou aktéři jistým způsobem subordinováni. Kdysi, když jsem sloužil své ještě socialistické vlasti kterou jsem měl teoreticky chránit proti západním imperialistickým agresorům, kteří se pak stali našimi vojenskými spojenci u útvaru východního vojenského okruhu, vstoupil jsem třeba jako vojenský nováček na místní WC, kde se již nalézali dva podplukovníci. WC byla tehdy ještě realizována asi desetimetrovým asfaltovým žlábkem. Protože jsem byl zrovna školen v takzvané "pořadové výchově", zařval jsem na nejbližšího podplukovníka:

Soudruhu majore, dovolte mi se zařadit, a s hitlerovským klapnutím podpatků, které od mého nedávného nástupu k branné moci  do nepříčetnosti vyšilovalo velitelský sbor, zasalutoval bez čepice, a rozepl se také u žlábku. Zadní podplukovník s rukou v rozkroku filozoficky bez zájmu šuměl. Jeho kolega, který dosud jen ukapával, přestal úplně, a nezapnuv se začal hystericky mávat rukama, a řvát, že jekto že nevím, že se na WC podle vojenských řádů nezdraví, když už se zdraví, tak je nutná čepice, a že je neslýchané, zařazovat se automaticky, když mi to ještě nepovolil. Dále se rozčílil až skoro doběla, že se odvažuji bavit se s nadřízeným s čímsi v ruce. Nato vyrazil ze dveří, a v poslední chvíli zjistil, že se vepředu nezapnul. Druhý podplukovník pak došuměl, zcela bez zájmu se zapnul, a odcházeje, znenadání  ke mne přiskočil, a než jsem se vzpamatoval, utrhl mi prostřední knoflík u saka. V tu chvíli jsem si všiml, že má na ramenou sovětské výložky...

17 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 11:51 | Reagovat

[15]: No když si to tak vezmu, ona samotná funkce na tomto pracovním místě vyžaduje nemalé znalosti jak psychické, tak fyzické. Pro lidi neznalé toalet na Václavském náměstí bych to přirovnala k místu, kde se prolíná uprchlický tábor s drogovou léčebnou a do toho se míhají užaslí turisté a připo...češi.
Takže klobouk dolů..

18 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 11. dubna 2017 v 12:06 | Reagovat

Já zažila WC bez obsluhy, kam se musí hodit patřičná mince, aby se dveře otevřely. No a když není žena patřičně rychlá, tak bzučák zmlkne a musí se lovit další mince. Když jsem se konečně dostala dovnitř, byly obě toalety znečištěné tak, že to prostě nešlo..., no a co teď? Takové WC se nachází v Rakovníku a jediné nejbližší je u polikliniky, WC na poliklinice bývá uzamčené, aby tam nechodila různá individua, zkrátka je jen pro pacienty... :/

19 Kája Kája | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 12:10 | Reagovat

Hm. Mě by spíš zajímalo, co všechny ty ženské dělají v kabince. Svlíknu gatě, vypustím moč, utřu, obleču a jdu. Záležitost maximálně na dvě minuty. Všem to trvá aspoň pět a já ve frontě trpím. Pak se konečně dočkám a když vyjdu, jsou baby překvapené, že už mám hotovo. Nechápu, fakt ne.

20 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 12:14 | Reagovat

[18]: Pak přichází na nejhorší. Čůrání za bukem či jiným zeleným porostem, který snad něco zakryje. A pokud se zeleň v místě nevyskytuje, nezbývá nic jiného než čůrání mezi zaparkovaná auta. Doporučuji dát si něco na hlavu (mikinu, šátek, igelitku..) Je zcela jisté, že zrovna kolem Vás projdou nebo projedou davy známých. :))

21 N. N. | 11. dubna 2017 v 12:15 | Reagovat

Pokud mám pokračovat s další historkou z WC, vzpomenul bych na slavného akademika Heyrovského, který, když se mírně ovínil, velice rád vypravoval historky z přijetí Nobelovy ceny za polarografii ve Stockholmu někdy na začátku šedesátých let minulého století. Nobelova cena je charakteristická tím, že oceněný musí před sponzory a akademií pronést projev. Poté co  prý přednesl projev, zmocnila se ho nějaká stařičká švýcarská baronka, a neustále se ho ptala "... na ty jeho rtuťový kapky". Rozhovor prý trval minimálně hodinu, a panu profesorovi se začalo chtít nesnesitleně na WC. Pracně se tedy omluvil, vstoupil do místnosti s porcelánovými pisoáry, a u dvou tam prý stáli dva jeho zřejmě izraelští sponzoři, močili,  a jeden říkal druhému:

Nedali jsme tomu tzechen za ty kapky přece jenom příliš moc peněz?

A ten druhý mu odpověděl:

Ty prachy pane kolego, to je hrozná věc. Já na to zrovna myslím, a vidíte, ani jsem se nerozepnul, a čůrám...

22 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 12:23 | Reagovat

[19]: No ono to velkému procentu populace, jak ženské, tak mužské prostě nejde na příkaz. Říká se tomu stydlivý močák. Buďte ráda, že jste žena činu. A nehledě na to, se ještě hora žen a dívek v kabince dlouze upravuje. Srovnat spoďáry, zastrčit košilku, aby to nevypadalo, že mají nedejbože faldy. To taky neděláte u umyvadla. :) Ale v případě fronty jsou tyto úpravy nutné omezit, nebo alespoň zrychlit.

23 N. N. | 11. dubna 2017 v 12:28 | Reagovat

Když jsem dělal zaástupce jedné farmaceutické firmy na Brněnském veletrhu, krátili jsem si odpolední chvíle nicnedělání na stánku různými kratochvílemi. Jednou z nich bylo, obsazení nekolika pisoárů na pánském WC tak, aby se naše budoucí oběť musela postavit mezi nás, a vykládáním vtipů. Tak dvakrát za odpoledne pak překvapený nic netušící návštěvník mohl vidět pána v přepychovém obleku, jak stojí na židličce u hučícího horkovzdušného sušiče rukou, a suší si s rozpaky před nediskrétně přihlížejícími  potřísněný rozkrok. jedním z našich nejzajímavějších / pro nás, vystavující / byly jakési ledvinové testy, které zjišťovaly pomocí různých barviv průchodnost ledvin. Stoupili jsem si tedy rafinovaně zas jednou čtyři u řady pisoárů, a vzali tabletky. Mezi  nás se postavil vyžraný blahobytně vyhlížející boš od firmy Mercedes hned vedle, rozepnul se, a začal čůrat, pak se rozhléfdl, a fascinován viděl, jak každý z nás močí jinou intenzivní barvou, která se nádherně odrážela v porcelánu, a užasl tak, že také slkončil s obrovským tmavým flekem v rozkroku. Ukázali jsem u na oko diskrétně, jak se zařídit, a když šatnářka zase přinesla svou známou židličku, a on se ocitl u hučícího ventilátoru, rozešli jsem se po okolních stáncích, a sezvali mu zlomyslně davy obecenstva...

24 N. N. | 11. dubna 2017 v 12:40 | Reagovat

Jedny z největších tmavých fleků v rozkroku a to u mnoha zahraničních novinářů vyvolal ještě tehdy jen inženýr Klaus na finančním sumitu ve švýcarském Davosu v roce 1991. Druhý den trvání sumitu na otázku tehdy ještě západoněmeckého zpravodaje denníku Algemaine Zeitung:

..jak se česká delegace poučila z jednání...

odpověděl suvereně do mikrofonů svojí pražskou pig-engliš:

My jsme se sem nepřišli učit, my jsme vám sem přišli přednášet.

Sál hlasitě zašuměl, a pak mrazivě ztichl. A ještě několik dní poté, co Klaus Kinkel jako reakci na tento výrok v salonku při nějaké konferenci prohlásil:

Každý národ má nárok na určité procento idiotů...

se tyto oba světoznámé výroky opětovně diskutovaly na místním kongresovém WC, a diskutéři si přitom s výbuchy smíchu nezvladatelně kropili své nažehlené  puky od kalhot...

25 N. N. | 11. dubna 2017 v 13:14 | Reagovat

Máme li technické vybavení, může se stát kabinka WC vynikajícím interiérem k natočení dokonalé grotesky. Vybavením myslím miniaturní klíčenkovou kameru snímající zvuk i obraz, vybavenou oboustranou samolepicí páskou, a igelitový pytlík, naplněný dobře promísenou směsí epoxidového lepidla, kysličníku železitého /Fe2O3/ a velmi hrubých dřevěných plilin. Pokud po fixování kamery a jejím spuštění uchopíme pytlík, a vytlačujeme z něho plastickou hmotu, můžeme dosáhnout stavu, kdy na bílé naleštěné míse vylézá z vody dole absurdní temně hnědý artefakt, a přehozen přes prkénko, končí dvacet centimetrů nad zemí.Vzhledem k tomu, že artefakt je naprosto inertní, je vhodné ho kamuflovat nějakou intenzivní, vůní, třeba šeříkovým dezodorantem. Spokojeni pak mžeme odejít v restauraci  ke stolu, dát si kachnu a víno, nebo třeba několik piv, a počkat hodinu či dvě, a nebo nejlépe až těsně před zavřením. Záznamy z kamery jsou kouzelné. V mém případě královnami dvouhodinové grotesky byly tři ambiciozní feministky, které za nepublikovatelných výrazů / na pánském WC!!/ artefakt mnohonásobně fotily mobilními telefony, a na závěr starý flegmatický  číšník, který několik minut artefakt fascinovaně sledoval, filosoficky s ním rozprávěl, a pak se ho pokoušel namést na lopatku, ale neuspěl.

26 Dominátor Dominátor | Web | 11. dubna 2017 v 13:35 | Reagovat

http://lagablog.blog.cz/1609/michaela-janikova-nejlepsi-klicovy-pracovnik-s-kocianky

27 Dominátor Dominátor | Web | 11. dubna 2017 v 13:36 | Reagovat

http://lagablog.blog.cz/1611/muj-kocour-macek

28 Dominátor Dominátor | Web | 11. dubna 2017 v 13:47 | Reagovat

http://lagablog.blog.cz/1701/dnes-je-tomu-10-let-od-meho-posledniho-lazenskeho-pobytu

29 Anett Anett | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 14:04 | Reagovat

Dobrý stěr.. :D Dobře jí tak, lejdy. :-)

30 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 14:48 | Reagovat

[16]:[21]:[23]:[24]:[25]: Tak jste mi dokázal, že ani na pánských se nenudíte! :)

31 Kaszia Kaszia | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 18:04 | Reagovat

Hodně vtipný článek. :)

32 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 19:22 | Reagovat

31 To jsem moc ráda, psala jsem to jako relax mezi úřední korespondencí  ;-) Ale i ta reklamace, kterou jsem před tím posílala měla úspěch. Paní z reklamačního oddělení jedné nadnárodní společnosti mě informovala, že krásnější a zároveň věcnou reklamaci ještě niiiikdy v životě nedostala  ;-)))

[31]:

[31]:

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 19:51 | Reagovat

Aspoň budu vědět, že nemám brát potenciální dámskou návštěvu na pánských toaletách jako nic výstředního :-).

34 born-fit born-fit | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 20:01 | Reagovat

chlapi nepochopia :D

35 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 20:02 | Reagovat

[33]: Opravdu věřte, že jen stav nejvyšší nouze nás k tomu vede. 😨

36 ohm ohm | 11. dubna 2017 v 21:43 | Reagovat

Dámské záchodky jsou téma vděčné a tak mi dovolte přidat tento komentář k místu kde se ženy setkávají a konají rozličné potřeby.
Vždy jsem považoval ženy apriori za ty čistotnější, za ty pořádnější. Ale pouze do té doby, než jsem dostal informace od nejmenovaného zdroje. Cituji: Paní inženýrky nechaly ten záchod pos...ý. Za tečky si doplňte co je vám libo. Z jiného zdroje. Cituji z promluvy nejmenovaného instalatéra: Ty vo.e, na haj...ch, tý dikotéky, to si neviděl. V tý míse toho bylo vrchovatě. Takže ta poslední co tam byla, musela na tý míse snad stát. Konec citace. Opravdu nic pro slabé povahy. :D
Ať je člověk v divadle, na koncertě či kdekoliv jinde, dlouhý had žen zařazených za sebou, jasně deklaruje, že zde jsou někde toalety. Proboha, co tam ty ženy tak dlouho dělají? :)

37 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 22:14 | Reagovat

[36]: To jste mě tedy pobavit. Ano takto to působí. A proto chodí ženy a dívky na toalety vždy ve dvou. ABY SE V TÉ FRONTĚ NEUNUDILY K SMRTI.😆

38 Annie Annie | Web | 11. dubna 2017 v 22:28 | Reagovat

Haha, no tak to musela byt sranda! :D

39 ohm ohm | 11. dubna 2017 v 22:29 | Reagovat

No, to jsou spíše ty smutnější příhody ze života. :)

40 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 22:35 | Reagovat

[39]: Jenže komu jinému se zasmát než sami sobě. Když nejde o život, jde o ho...a to v tomto případě doslova. 😆😆😆

41 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 22:49 | Reagovat

[39]: Zrovna včera jsem četla skvělou hlášku. V překladu by zněla asi takto: "Máte špatnou náladou? Až umřete, nebudete mít ani tu." Tak to je výstižný.

42 ohm ohm | 11. dubna 2017 v 22:53 | Reagovat

Tak to mám svou špatnou náladu o trochu více rád ;-)

43 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 23:07 | Reagovat

Já chodím na pánský, když je fronta.

44 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. dubna 2017 v 23:27 | Reagovat

Už jsem čekala, že vám z toho, že je přítelkyně pořadatele, něco kápne (teda - ne tak :D). Třeba "když mě pustíte, zařídím vám setkání s kapelou". A ono nic. :D

45 janabruzkova janabruzkova | 11. dubna 2017 v 23:44 | Reagovat

[44]: Člověk by asi neměl nic čekat a pak může být mile překvapen. V tomto případě to vyšlo nastejno. A leckdo by nasliboval hory doly, jen kdyby nemusel čekat. Ale tato krasotinka nebyla ani pohotová, ani nápaditá. Jen velmi pohledná 😗

46 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 12. dubna 2017 v 19:03 | Reagovat

A nejhorší je, že když je člověk někde na koncerte, tedy na tom pod širým nebem, tak pánové se ani nestydí chodit čůrat za křoví a tím pádem tam žádnou frontu nemají. To se pak smějí těm ženám ve frontě. Asi taky budu vykonávat potřebu u křovíčka. Když je tma, nikdo to stejně neuvidí.

47 Daisy Daisy | Web | 12. dubna 2017 v 19:43 | Reagovat

Doufám, že to čte hlavně ta krasotinka! :D

48 janabruzkova janabruzkova | 12. dubna 2017 v 20:07 | Reagovat

[47]: Tak to by byla bomba. Třeba by jsme navázaly na to,kde jsme před  lety skončily. Možná jí přibylo nějaké to kilo a vráska a bude s ní  kloudná  řeč.😊

49 janabruzkova janabruzkova | 12. dubna 2017 v 21:09 | Reagovat

[46]: Nebuď si tak jistá, mně se stalo, že na mě nějací vtipálci rozsvítili reflektory a celé letní kino vidělo mé pozadí.

50 Jane from Dreamland Jane from Dreamland | Web | 13. dubna 2017 v 18:23 | Reagovat

[47]: Přesně :D

51 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 11:33 | Reagovat

Tak tohle je dokonalý :D
To musela být sranda. Boha toto :D
pobavilo mě to :)

52 janabruzkova janabruzkova | 14. dubna 2017 v 19:48 | Reagovat

[51]:To mě moooc těší, tak píšu slíbené pokračování :))

53 vsechnokolemmne vsechnokolemmne | 14. dubna 2017 v 21:56 | Reagovat

Tak běž čůrat na pódium, z toho fakt nemůžu. Ale co jsi měla dělat když jsi čekala takovou dobu na záchod. :D Fakt úžasný článek pobavila jsem se.

54 Kitty Kitty | Web | 15. dubna 2017 v 9:03 | Reagovat

[4]: Početla jsem si, znám to. Těším se na (vlastně už dnešní) další. Jdu nakouknout. Hezkou sváteční sobotu sobotěnku ;-)

55 janabruzkova janabruzkova | 15. dubna 2017 v 13:05 | Reagovat

[Smazaný komentář] 😆😆😆 Ano i to častý úkaz.

56 janabruzkova janabruzkova | 15. dubna 2017 v 13:08 | Reagovat

[Smazaný komentář] Díky, to jsem ráda. Vám také krásné velikonoce.

57 janabruzkova janabruzkova | 16. dubna 2017 v 1:30 | Reagovat

[53]: Děkuji 😊

58 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 14. května 2017 v 5:03 | Reagovat

*-*  *-* *-*  *-* *-*  *-* *-*  *-* *-*  *-* *-*  *-* *-*  *-* *-*  *-* Z dálky vypadá vše jinak než z blízka, chybujeme, protože mnohé známe jenom z veliké dálky a nevíme nic o tom, jak to vypadá z blízka. Jsme naivní idealisté, a tak věříme; vědcům, technikům, programátorům, administrátorům, politikům, svatým kazatelům morálky, skeptikům, pohádkám, kultům, umění, reklamě, televizi, internetu, tiskovinám, cizím lidem, atd. Vše v nás a okolo nás to je experiment, jehož jsme součástí, největším experimentem je zde centrální nervový systém, který ovládá tělo pomocí vědomostí a inteligence. Lidský mozek je pevným bodem, kolem kterého se točí naše kulturní civilizace, která s námi experimentuje, a ze svých chyb se poučuje.

Jak náš lidský mozek vypadá z blízka, na to je mnoho vědeckých názorů, které si často odporují. Mozek to je továrna, která zpracovává informace a programy, a vyrábí z nich informace a programy, které v nás a okolo nás se vším manipulují. V této továrně pracují informace a programy a vyrábějí programy a informace, zde je jádro, kolem kterého se točí život na této planetě. Chybný program a chybná informace, nemůže vytvářet správné programy a správné informace, to co je zde chybné, to vytváří chybné, o tom to zde je. Hodnotu má zde to co je správné, jenže jak poznáme co je zde správné a tím i hodnotné? Umíme jenom porovnávat něco s něčím, a tak je náš názor vždy subjektivní a relativní, protože nedokážeme něco porovnat objektivně se vším co je v nás a okolo nás.

Lidi dělají chyby, příčinou je složitost a změny, tento konzumní svět je velikou evoluční laboratoří, která experimentuje a tak jedinou jistotou zde jenom smrt je. Vesmírné fyzikální stabilní normy (axiom), jsou pevným bodem, kolem kterého se vše točí, nikdo nepochybuje o tom, že existuje gravitace, ale každý pochybuje o tom, že po naší fyzické smrti, zde ještě něco duševního je? Zamysleme se nad tím, jestli ještě existuje nějaká hodnotná kniha, kterou bychom mohli všichni, velmi dlouhou dobu milovat? Taková dokonalá kniha zde nikdy a nikde nebyla, a skepticky pochybuji o tom, že zde někdy v budoucnosti jednou bude.

Tento svět je živý a knihy jsou mrtvé, v tom je jádro problému, moderní hodnotnou knihou je internet a intranet, ovšem tato virtuální digitální kniha, je jako řeka, která se rychle podle situace mění. Opírat se v dnešní době o to, co je napsané na papíře ve staré knize je klasickou chybou vysokoškoláků a politiků, je třeba se opírat spíše o to, co nám dneska najde Google na internetu! Není zde ten, co by se dokázal zavděčit všem, někomu se zavděčíte a jiného zase rozzlobíte, kdo je zde naším pravým svatým pánem, kterému bychom měli sloužit, abychom se zde měli dobře? Naším pravým pánem, je náš centrální nervový systém (mozek), on je zde naší pravým bohem a pánem, který s námi sobecky jako s loutkou manipuluje, od narození do smrti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama