Babča

25. března 2017 v 23:06
Byla jednou jedna babička, nebyla to obyčejná babička, nebyla to ani moje babička, ale byla to babička hodna tohoto článku. Měla jsem to štěstí zažít své dvě vlastní milující babičky a jednu úžasnou babičku na hlídání, o té to však také není, snad příště. Toto je článek o babičce mé nejlepší kamarádky.

Zamyslete se nyní, kolik lidí na světě si nepamatujete zamračené, naštvané či nepříjemné? Na to kolik času jsem s ní strávila a kolik lumpáren jsme s kamarádkou vyváděly, tak je to úplný zázrak!

Trávily jsme u ní část letních prázdnin a to i v pubertě. Musela mít svatozář. Co my jsme si jen navymýšlely, jednou jsme chtěly třeba spát venku pod širákem. Bylo to v létě, vlastně by to nebylo nic divného, kdybychom měly spacák, karimatku a nebo celtu.
To jsme však jako správné dámy blondýny neměly. Přiměly jsme tedy babičku, aby souhlasila s vynesením postelí na zahradu. Při potěžkání tohoto nákladu jsme zvolily lehčí variantu, že vyneseme pouze nové matrace. Ty jsme spustily do zahrady přímo pod olše. Každopádně tam nebylo zrovna čisto. K tomu jsme pobraly péřové duchny a péřové polštáře. Oblékly si noční košilky, nedivila bych se, kdybychom si natočily vlasy papiloty (natáčky) a ulehly jsme jako "pravé" trampky pod širák.
Spaly jsme úžasně, ráno nás probudil zpěv ptáčků. Otevřely jsme oči, šlo to nějak ztěžka. A co nevidíme, obě máme ječné zrno nemalých rozměrů. A peřiny se nám také nějak lepily. No prostě, z těch olší, nebo co to bylo, padalo nějaké lepkavé svinstvo.
Odnosily jsme tedy matrace, peřiny, polštáře a vydaly se na autobus zpět do Prahy.
Když jsme dorazily do Vinohradské nemocnice, koukali na nás jak na blázny. Dvě typově podobné stejně staré blondýny s totálně stejnými ohromnými ječnými zrny. Myslím, že jsme to měly i na stejném oku. Oční lékař jistě zpytoval své svědomí, zda včera nepil příliš. Po obdržení dvou úplně stejných receptů jsme se vydali do lékárny. Lékárnice také zpozorněla a dlouze si nám prohlížela. Potom jsme sedli na autobus a vyjely z Prahy zase zpět za babčou na chatu. Od té doby jsme už babčiny matrace netahaly ven a peřiny jsme vyndavaly jen za účelem provětrání.
Alespoň babče ty naše ječná zrna přišla k duhu. Celé 3-4dny jsme jí neutíkaly na diskotéku a mohla v klidu spát i celou noc.

Škoda, že už není mezi námi, byla by hrdinkou i dnešní doby. Příhod s babčou mám hodně, tak zase příště.....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 26. března 2017 v 12:05 | Reagovat

Moc krásně napsaný :)
A těším se až napíšeš nějakou další příhodu s babčou :)

2 janabruzkova janabruzkova | 26. března 2017 v 12:57 | Reagovat

[1]: Děkuji 😊

3 Honza Honza | Web | 27. března 2017 v 21:03 | Reagovat

Není nad hodné babičky :)

Článek má, řekl bych, až nostalgickou notu. Vzpomněl jsem si na svou babičku. Pěkně popsáno.

4 janabruzkova janabruzkova | 29. března 2017 v 0:26 | Reagovat

[3]: Díky ☺

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama