Žijeme v iluzích

5. února 2017 v 21:43
Ano, je to tak. Jak my, tak i naše děti žijí v iluzích. Dětské iluze jsou však zdravé a prospěšné, zatímco u nás dospělých jsou většinou spíše na obtíž. I když výjimky samozřejmě existují. Tak například u dětí.
Jedu si jednou takhle zjara na krátký výlet na kole. Vzadu na dětském sedátku mám tak tříletého syna. Když vidím veliký kopec, bez váhání slezu. Nikam totiž nespěchám a pomalu tlačím kolo i se synem vzhůru. Kochám se krajinou a užívám si ten klid. Na silnici totiž nemusím nic vařit, ani nic uklízet a natož pracovat. Aut tam jezdí málo, takže se i můžeme zhluboka nadechnout. A v této úžasné harmonii doháním pár. Také kola do kopce tlačí. Pán je pohledný a paní taktéž. Je jim asi kolem třiceti let. V tom začne můj syn z kola křičet: "Mami táta, mami táta." Pár se zprudka otočí. Já na to: "Co to povídáš zlato, to přece není táta". Paní mě probodne pohledem. Já se usměji a povídám: "Syn si to asi popletl". Paní mi evidentně nedůvěřuje a její zlost stoupá. Otočím se na syna a říkám: "Ty nepoznáš tátu, tak to budeme muset zajít k paní doktorce. Zkontroluje ti očíčka, jestli je máš v pořádku." Syn však trvá na svém a křičí: "Táta, táta". Má z toho evidentně děsnou legraci. Paní však už rudne. Pán kouká, nevinně a nechápavě. Já se na něj omluvně pousměji. Paní si to však vyloží spiklenecky a začíná na něj křičet. V tom se otočí na podpatku nasedá na kolo a vyráží z kopce dolů. Pán beze slova rychle naskakuje a vydává se za ní. Syn se usmívá líbezným úsměvem dítěte a vůbec nechápe tuto hru. Další zbytek cesty jsem věnovala přednášce o rodině a důležitosti upřímného jednání.
Doufám, že to pán zvládnul své drahé vysvětlit. Mělo by se mu to podařit, pokud to však nebyl profláklej sukničkář. V takovémto případě bych mu to i přála. Znám bohužel plno takovýchto expertů. A nemusím chodit daleko.

I když v opačném případě bych jistě také zpozorněla. Syn je totiž neskutečně přesvědčivý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. února 2017 v 22:32 | Reagovat

Paní byla velká pipina, nebo pán opravdu velký záletník...dobře jim tak...:)

2 janabruzkova janabruzkova | 5. února 2017 v 22:42 | Reagovat

[1]: Moje řeč, ale takhle jim pokazit nedělní projížďku jsem také zrovna neměla v plánu.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. února 2017 v 23:20 | Reagovat

Jim jsi možná pokazila nedělní projížďku, ale já mám díky Tvému vyprávění skvělý nedělní večer :-)

4 Sylva Sylva | Web | 6. února 2017 v 7:58 | Reagovat

Právě asi bylo šlápnuto na kuří očko, neb se odhalilo to, o čem onen pár asi věděl, ale nedostal to od nikoho natvrdo. A musím tedy říci, pokud je paní taková ....a pán taky ....., tak dobře jim tak.

5 janabruzkova janabruzkova | 6. února 2017 v 8:11 | Reagovat

Každopádně to bylo dost nepříjemné. Samozřejmě s odstupem času je to vtipné. Takže ať žije dětská upřímnost. 😆

6 Eliss Eliss | Web | 6. února 2017 v 8:12 | Reagovat

Spousta lidí bere svět moc vážně :-)

7 Jana Jana | E-mail | Web | 6. února 2017 v 9:39 | Reagovat

Jééé, to muselo být na jednu stranu komické, na druhou stranu úplně ke zrudnutí studem... Ale asi bych se válela smíchem (což jistě synek v duchu dělal..) :D :D

8 janabruzkova janabruzkova | 6. února 2017 v 21:36 | Reagovat

[3]: To mě těší Baru!

9 janabruzkova janabruzkova | 6. února 2017 v 21:41 | Reagovat

[6]: Jo to jo, jenže člověk si někdy neporučí. A žárlivost to je svině.

10 janabruzkova janabruzkova | 6. února 2017 v 21:46 | Reagovat

[7]:Jasně, říkal si : "Konečně se něco děje, pořádná zábava".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama