Leden 2017

Zimní sen

28. ledna 2017 v 16:55
Je zima a všichni máme své tajné sny. Někomu se plní a někdo si je musí splnit sám. A já, jako akční žena jsem se toho chopila vlastnoručně. Objednala jsem si pokoj v kouzelné horské chatě, daleko od civilizace. A domluvila se i s kamarádkou. Jenže jsem pozapomněla, že kromě našich dvou pokojů tam majitel pronajímá ještě dalších osm. Nikdy se mi nestalo, že bych s lidmi nevyšla, ale tohle nebylo o lidech. To bylo o pidilidech. No prostě se nám poštěstilo to, že zbytek pokojů obývali rodiče s kojenci. Já už měla syna 3 letého a kamarádka 6 letého. Byla jsem šťastná, že už v noci krásně spí (byl dlouho kojený) a začíná i s lyžováním. Když jsme první den přišli z lyžování, čekalo nás překvápko ve formě vyrovnaných 12 ti nočníků ve společenské místnosti. A to nebylo to nejhorší. Zbytek dětiček byl ještě v plenách. Do osmi pokojů se vtěsnalo neskutečné množství malých dětiček. Každá rodina měla 3 i více človíčků. Nazvala bych to "Dovolená v jeslích". A to nebylo přesně to, co jsem si vysnila.

Zvukotěsnost chaty byla nulová, takže jsem pomalu u každého kojení psychicky asistovala. Spím totiž velmi lehce. Definitivní budíček byl ve 4.30hod. Bylo to jako lavina! A to k horám bohužel patří. Měla jsem kruhy a pytle pod očima. Po dvou dnech jsme vážně zvažovaly návrat do Prahy. Člověk je však tvor velmi houževnatý a většinou zvládne vše. Navíc nejsem ten, který se vzdává. Tak jsem pobyt dokončila, akorát jsem v práci nevypadala jako po dovolené. Poskytlo mi to však nezapomenutelný zážitek na dlouhá léta.
Takže radši si příště zjistěte i ostatní osazenstvo penzionu či hotelu, aby se Vám taky nepoštěstilo, že natrefíte na "Přátele ligy kojení". Bude to ten správný krok.

PS: Mé nezadané kamarádce se například stalo, že byla ubytovaná v ohromném areálu, který si celý, kromě pár lůžek, pronajali profesionální hasiči. Mrkající

"Jeden chybný krok"

24. ledna 2017 v 23:44

Hahaha, jen jeden? Mám pocit, že dělám jeden za druhým. Co naplat, když se řídím převážně srdcem a mozek pokulhává někde vzadu. Ale nemohu si poručit. Když už jsem na sebe děsně naštvaná, nevidím smysl, tak mi někdo třeba i skoro cizí řekne: "Moc Vás obdivuji, chtěla bych být jako Vy". A hned se mi vrátí úsměv do tváře.


Dnes jsem se v autě taky usmívala. Vracela jsem se domů a viděla ohromný kouř z továrních komínů. Nevím jak mě napadla děsně stará písnička "Dým z továren a houfy dětí nad polem…" začala jsem si pobrukovat. Pole sice kolem byla, ale ani jedno dítě, natož pak houfy. Pohotově mě napadlo "Dým z továren a houfy dětí za tabletem.." Dokonce to jde i zazpívat přímo do té původní melodie. Kdo z Vás zná, tak to klidně zkuste. Zamyslela jsem se, proč je to tak. Ano, je v Praze smogová situace nejvyššího stupně, ale děti moc venku nejsou i v hezkém počasí. Mají svoje skupiny na Viberu, WhatsAppu a Facebooku a nemají vůbec potřebu se vidět osobně. To je škoda!!! A bude hůř, kam to povede??? Všechny tyto vymoženosti sice používám, avšak vím, že není nad sklenku vína či kávu s přáteli. Doufám, že na to naše děti také přijdou a toto je jen nějaké přechodné období. Ještě mě napadla skvělá story, kdy dcera mé známé mívala rande přes Skype. Vykládala mi to vždy se záchvaty smíchu. Krasavice ve společenském topíku s dokonalým dekoltem. Drdol jak od profi kadeřníka, makeup a to vše doladěné vytahanými pyžamovými kalhotami. Smějící se

Budka na budku

23. ledna 2017 v 0:05

Ano, v dnešní celkem moderní době stále existují veřejné telefonní budky. Každý člověk už má sice jeden či více mobilů, ale vyhláška je vyhláška. Je to prý kvůli bezpečnosti každého z nás. A kdo myslí na bezpečnost těch, kteří mají telefonní budku přímo u okna? To už asi nikdo, těch je totiž menšina. Tak pro přiblížení té většině národa uvedu pár příkladů. Vaše fantazie by Vám totiž nemusela postačovat.


Veřejná telefonní budka slouží pro:


  1. 1.Sdružení pubertálních jedinců, kteří řvou jak na lesy a provádějí zakázané věci. Tedy kouření cigaret, kouření trávy a pití alkoholických nápojů atd. Všechny vyprodukované odpady z této činnosti pak umísťují za nejbližší plot (tedy můj). Takže sběr flašek a vajglů se zařadil mezi mou obvyklou zahradní činnost, jako je hrabání listí, sekání a pletí. Avšak s tím rozdílem, že ji vykonávám CELOROČNĚ. Ještě jsem v očekávání, až mi nějaká flaška přistane přímo na hlavě při pletí záhonu.


  1. 2.Cizojazyčně hovořící osoby. Jsou v zemi zřejmě ještě krátce na to, aby si pořídily stírací kartu a telefon. Většinou volají hodně do daleka a proto taky HODNĚ křičí. (To je jejich poznávací znamení). A šíleně drmolí, musí toho přeci tolik říci.


  1. 3.Cizojazyčně hovořící osoby, které pravděpodobně vlastní nekonečnou telefonní kartu. Nějak čipově poblblou. Ty poznáte tak, že mluví potichu a stále se rozhlíží na všechny strany. Přijíždí autem ve větším počtu a auto nechávají nastartované.


  1. 4.Drogově nebo alkoholově závislí, kteří chtějí z budky vymlátit trochu těch drobáků. Pokud to ještě nevíte, a vím, že většina z Vás asi ne, tak už existují jen budky kombinované. Tedy jak na kartu, tak i na peníze. Jeden maník si dokonce vzal sekeru a v jednu hodinu v noci s ní prosil budku o almužnu. Třásla jsem se hrůzou a volala policii. Ten zvuk byl šílený.


  1. 5.Zvláštní individua mluvící českým, nebo slovenským jazykem. Nejdou blíže specifikovat, neboť jejich chování je velmi různorodé. Avšak normálním lidem na míle vzdálené.



Někdy se stane, že budka žere peníze a na oplátku žádné služby neposkytuje. To se pak dějí věci. Nikdo si to nenechá líbit. Fanatismus okradených se projeví. To si vždycky říkám, že těch čtyřek se dnes urodilo. Než mi to dojde. Vrchol všeho byl, když vetchá stařenka zřejmě nevlastnící mobil, mlátila kovovým hrotem hole jako v amoku. K té mi ty drogy neseděly a tak jsem volala O2 provozovatele, aby si to šel opravit. Nebo už mi hrábne.


Napsala jsem i stížnost založenou na omezování pohybu po zahradě, znečišťování a překračování limitů hluku. Odpověď zněla, že nejsou majiteli, ale mají budky jen ve správě. Od majitelů jsem už odpověď nedostala.


Važte si svého (problematického) okolí, mohla by Vám u oken přes noc vyrůst také jedna BUDKA.Křičící

PS: Pardon, to číslování mi nějak nejdeUsmívající se

Topmodelka z kontejneru

17. ledna 2017 v 23:31
Jak jistě všichni víme, krása je pomíjivá. A všechna zaměstnání s ní úzce spojena jsou jen na čas. A přesto mě topmodelka v kontejneru na odpad značně vyvedla z rytmu. Úplně jako přimražena jsem sledovala tento zvláštní úkaz. Bylo to tak.

Když jsem jednou odvedla dceru na cvičení a rychlým krokem přišla k autu, uslyšela jsem zvláštní zvuky. Pro nedostatek místa jsem parkovala až moc blízko kontejnerů. Nasedla jsem a těšila se na krásných 40 minut bez žádostí. Neustálé přání a žádosti mých dětí mě někdy dost unavují. 40 minut klidu pouze s tichým nákupním vozíkem v Tescu (občas tedy skřípe a drhnou mu kolečka, většinou jen tomu mému a s balíkem mléka už nemám sílu ho jít vyměnit) bylo zpříjemněním odpoledne. Tam jsem se však ani nedostala.

Udiveně jsem pozorovala vibrující kontejner. Jaké však bylo mé překvapení, když z něj vykoukla opravdu krásná slečna - žena. V první chvíli jsem si myslela, že při vyhazování odpadu jí tam něco upadlo. No komu se to nestalo? Já tam občas upustila i kabelku s pytlíkem smetí. A vždy bylo jako na potvoru čerstvě vyvezeno, takže jsem se tam nakláněla jako o život a celá se ušpinila a upatlala. No přece tam tu kabelku nenechám.
Slečna však vyskočila s obratností gazely a štrádila si to naproti k dalšímu konťáku. Tam se vyhoupla energickým výskokem, provedla přešvih jednou a záhy i druhou nohou a už byla v něm. Zůstala jsem s pusou dokořán, takže nejen modelka, ale i gymnastka. Tu ladnost by ji mohla závidět leckterá baletka.


Co dodat, kdoví jak se na ulici dostala.

Večer jsem to vyprávěla manželovi. Ten skoro nepřemýšlel a odvětil: "Viděla si jí ruce?" V první chvíli jsem hned nepochopila, až posléze mi to docvaklo.

Hm drogy, to je svinstvo.

Co asi byla dříve? Modelka, gymnastka, baletka nebo jen hodná bezproblémová dcera, které rodiče umožnili všestranný vývoj???


O tom by se mohl napsat celý román.


Takže občas se i koukněte, kdo z těch fanatických hrabošů Vám zrovna převrací kontejnery.

Abyste se nedivili!Překvapený

Síla vůle

12. ledna 2017 v 10:59
Když člověk chce, dokáže vše. Jenže, co když až tak moc nechce? Co když se má rád a je tak trochu pohodlný? Tak kouká s otevřenou pusou, co všichni ti organizovaní a ambiciózní lidé kolem něj zvládají. A zda jsou i šťastnější, nebo jsou jen servaní jak jetel, o tom by se dalo polemizovat. Každopádně já jsem převážně spokojena se vším. Mám většinou bezvadného manžela, skvělé a občas i poslušné děti, výborného voňavého psa a sedm let staré auto o kterém jsem si myslela, že je to nová vesmírná raketa.
Včera mě však vyvedli z omylu.
Tak si tak sedím v autě před školou, venku je příjemných -14C. Pustím si topení na maximum a k tomu ještě zapnu do zapalovače fungl novou vyhřívací podložku na sedadlo z Lidlu. Čekám na dceru, abych ji mohla převézt do umělecké školy. A v tu chvíli na mě začne couvat černé auto. Přibližuje se, je blíž a blíž. Rychle zařazuji zpátečku a v panice také couvnu. Zastavím a auto znovu začíná couvat. A jsme na rovině! Není to omyl. Koukám na řidiče v jeho zpětném zrcátku. Ani se neotočí, ani nehne brvou a zase do mě couvá.
Když už je ode mne na 3-5 cm začínám troubit jako na lesy. Do poslední chvíle jsem se tomu vyhýbala, neboť okna tříd i sekretariát jsou jen pár metrů ode mě. Samozřejmě všichni vykouknou. Auto přestává couvat a nic. Já už patřičně vytočená vystupuji z auta a stoupnu si ke dveřím řidiče. Ten dělá, že mě nevidí. Naštvaně mu začínám bušit do okna. Pán z auta na mě hodí znuděný pohled a spustí stahování okénka. Já začínám skoro křičet: "Víte, že jste mě div nenaboural, proč couváte? To mě nevidíte?" A spolujezdkyně se na mě podívá stejně znuděným pohledem a povídá " Dievočko ty nevyšiluj my máme kamery." Já kouknu a vidím opravdu kamery jako kráva velké.

Zalézám do svého nemoderního vozu a zapínám si vyhřívání sedadla z Lidlu.
Asi budu muset začít více účtovat, abych si mohla brzy pořídit něco podobného. Snad mi jeden život postačí.NerozhodnýMrkajícíUsmívající se