"Tabu"

13. listopadu 2016 v 23:01

(Skoro) nikdo nemá každý den dobrou náladu. A pokud ano, umí své emoce dobře skrývat před světem. Zato lidskost bychom každý den mít měli. Nezávisle na náladách. Všichni to víme, ale realita je bohužel jiná. Zvláště u zdravotních sester, které zvolily cestu pomoci druhým, by člověk očekával tu nejhlubší lidskost.

Ano, v každém oboru jsou černé ovce.

Ale ono se lehko soudí, když nejsme v jejich kůži. Pokud by si každé neštěstí braly osobně, už by všichni zdravotníci do jednoho byli v blázinci. Takže musí být jistě velké umění být lidský, ale zároveň si to nepřipouštět. Já osobně bych to nedokázala, proto jsem nešla studovat psychologii, která mě velice zajímala.


Dnes jsem mluvila s kamarádkou, při rozhovoru o jejích starostech se mi vybavila dost děsná příhoda. Když dceři nebylo ani půl roku, byla hospitalizována na dětské klinice. Já tam byla 12 dní s ní. Pokud jsem chtěla domů za synem, zaměnil mě manžel. Ne všechny maminky však mohly s dětmi být. Ne, že by nemohly, spíš z nějakého osobního, či pracovního důvodu to nešlo. Ano, pokud měly doma ještě dvě malé děti, tak to chápu. Pokud byly životně závislé na práci (samoživitelky - vyhodí je) jakžtakž chápu. V obou případech mohl matku nahradit minimálně prarodič, teta, přítel…Jenže existuje ještě jeden případ, ten nejhorší, ale nebudu předbíhat.


Hned vedle našeho pokoje byl dvou a půl roční Ríšánek. Celých 11 dní a hlavně nocí probrečel. Úplně v záchvatech. Sestřičky z něj byly dost vyčerpané. Nic nepomáhalo, tak už to vzdaly. Ty noční si pustily seriály nahlas, aby ho neslyšely. Mně tedy z jedné strany vzlykal Ríšánek a z druhé řvaly seriály. Hustý psycho. Ptala jsem se sestřiček, kde má maminku. Dozvěděla jsem se, že z pracovních důvodů nemůže. A pak po dvou dnech přišla. Kariéristka v uzoučkých kalhotách obkreslujících snad i husí kůži s luxusním vyzívavým topíkem. Zřejmě dala nemocnici, nebo jen některým sponzorský dar, jinak nechápu, že jí ty sestřičky nesežraly zaživa, naopak se na ní usmívaly. Zato já měla neskutečnou chuť otevřít omylem dveře do chodby a vylepšit jí ten zmalovanej ksicht. Pobyla s ním méně než hodinu a zase odešla. Pláč ještě zesílil. Pak však přišla na noční směnu mladá sestřička. Zkoušela všechno, nakonec zjistila, že když Ríšánka vozí v kočárku, tak nepláče. Celou noc ho vozila v dlouhé chodbě sem a tam. Kdykoliv jsem se probrala, nikoliv z hluku, ale z lehkého spánku, slyšela jsem to skřípaní starého kočárku. Byl to už kus chlapa. Všechna čest této zdravotní sestře, snad jí tento přístup dlouho vydrží.

A všem takovýmto maminkám bych vzkázala ať jdou do pr…..k čertu. Doufám, že jí to Ríšánek vrátí v dospělosti…i s úrokama.Zamračený
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 0:28 | Reagovat

Já nemocnice ne-e...
Takže když šel synek na madle, vlastně se mi ulevilo, že jsem kojila slečinku a musela jít babička...
Když si slečinka zlomila ruku, tak mi sama vysvětlila, že už jí bude šest a že mě tam na tu jednu noc nepotřebuje, když stejně bude spát...
Ale co si budem povídat, kdyby to bylo na dýl, kdyby babička nemohla (a babička si to vážně užívá, ona zas nemocnice ráda), pak bych šla.
Jsou to moje děti a jsou to nejvíc, co jsem od života dostala.

Já zas nerada vzpomínám na sestřičku od prvního porodu, která mě nechala v bolestech a zavřela si dveře, aby mě nemusela poslouchat. Asi si nechtěla kazit konec směny...
A to jsem teda rozhodně neřvala, jen tak pohekávala.
Vlastně jsem nezaječela ani ve chvíli, kdy si synek v mém neotevřeném těle vytrhl vlastní cestu a můj manžel překonal mdloby a jal se bušit na ty zavřené dveře...
Měla jsem tuhle setřičku i u dalšího porodu, odpočatou a vlastně neskutečně milou.
Nejsou všechny sestry dokonalé, ale někdy jsou ty nedokonalé třeba jen unavené.
Ať už směnou, nebo životem...

2 svet-helgy svet-helgy | Web | 14. listopadu 2016 v 8:18 | Reagovat

Úplně mi to rve srdce. Jako malá jsem prý byla ve 3 letech na tři týdny někde v Kostelci v izolaci kvůli zardenkam nebo spalnickam nevím.nepamatuju si nic. Jen doteď mám syndrom bilych plastu a i jako dospělá jsem schopná se bránit a brečet při vyšetření.  Nesu si to v sobě dodnes. Dítě bych v nemocnici samotné nikdy nenechala. Byly jsme takhle s dcerou na týden a bylo mi hrozně líto asi 9 leteho kluka který tam taky furt plakal, i takhle velké dítě to nedává..

3 janabruzkova janabruzkova | 14. listopadu 2016 v 8:59 | Reagovat

[2]: Jenže ona je nějaká věková hranice ve státních nemocnicích. Pak už tam rodič být nesmí. Ani za příplatek pokoje. 😩 Je to vždycky smutné, když se dítě trápí a to v jakémkoliv věku. 😕

4 Eliss Eliss | Web | 14. listopadu 2016 v 15:12 | Reagovat

Tak to je otřesné, kdybych měla miminko a plakalo by tak bych se od něj asi nehla na krok :-/

5 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 14. listopadu 2016 v 16:08 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. listopadu 2016 v 17:00 | Reagovat

Je to příšerný, tyhle ženský mívají většinou děti kvůli tomu aby si udržely chlapa až už nebudou atraktivní a na dítěti jim prostě nezáleží.
Zdravotní sestry moc nemusím, ale při jakých podmínkách dělají, tak se snad některý dostanou po smrti do nebe. Přála bych jim to.

7 janabruzkova janabruzkova | 14. listopadu 2016 v 18:04 | Reagovat

[6]: Tahle jedna tedy URČITĚ.☺

8 janabruzkova janabruzkova | 14. listopadu 2016 v 18:13 | Reagovat

[1]: A kdo není Baru. Měla jsem jednu známou a  ta byla v práci jako anděl  na důchodce, ale na puberťáky byla přímo alergická. Tak alespoň někdo byl na tom skvěle.

9 janabruzkova janabruzkova | 14. listopadu 2016 v 18:15 | Reagovat

[4]: Ne každý to má  v genech a hlavně v srdci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama