"Svět je jen naší představou"

24. října 2016 v 10:11
Každý máme tu představu jinou a já jsem občas na jiné cestě, ba snad někdy i v PROTISMĚRU.


Škola v přírodě - Asi jako "každá" matka se ke školám v přírodě stavím značně zodpovědně. Tak i letos jsem vše uchystala a připravila, popřípadě dokoupila přesně dle doneseného seznamu věcí. A přesto jsem u autobusu zjistila, tedy můj manžel mě důrazně upozornil, že většina dětí má výrazně menší zavazadlo než náš syn. A aby to nestačilo, zapomněla jsem při odchodu dodat do příručního zavazadla ( neboť do kufru už se mi nevešly) náhradní tenisky. Měl pouze tenisky, co má na sobě a holínky. Před autobusem jsem znervózněla. Po nějaké chvilce jsem přiznala manželovi své pochybení a požádala ho o rychlý návrat pro tenisky. Dostavila se mi pouze dlouhosáhlá přednáška o velikosti ostatních 50ti zavazadel, protože jely dvě třídy. A když skončila, zjistil manžel, že jeho auto je důkladně zablokované ze všech stran. A čirou náhodou jsem ani jedno auto neznala, zřejmě druhá třídy. Většinu automobilů z naší třídy již důvěrně znám, neboť čekáme na děti již druhým rokem před školou či družinou. Co teď, všichni s úsměvem mávají a my se hádáme. Jdu za paní učitelkou a seznamuji ji s nastalou situací. Tváří se lehce naštvaně a žádá o poslání tenisek ještě týž den na adresu ŠVP. Připadám si jak nejhorší matka na světě a naše hádka s manželem nabírá grády. Vše to sleduje jeden pohodový tatínek tří dětí. Povídá mi, ať zaběhnu k Vietnamcům, tady kousek a boty koupím. Odjezd autobusu je v 8h a krámek se otvírá v 8h. Autobus startuje a já vbíhám do obchůdku, kde pomalounku vybaluje postarší Vietnamka. Já pokřikuji "boty 36, boty 36" a po hlavě se vrhám do kartonových krabic. Vylovuji jedny černé tenisky a hulákám: "za chvíli zaplatím, ujíždí mi autobus." Žena nechápe a nerozumí a posílá za mnou svého syna. Takže scénka, autobus vyjíždí, já běžím sprint s botama a za mnou běží sprint Vietnamec a volá: ty nezaplatit, ty nezaplatit". Většina mávajících rodičů nechápavě sleduje. Vbíhám do autobusu a předávám tenisky paní učitelce, nejraději bych s nimi odjela nebo vylezla kanálem. Když vyjdu, vidím jak mě okolí sleduje a v tom jedna maminka praví: "budu tě nominovat na matku roku" a směje se. Trochu se mi uleví a pádím do krámku zaplatit ty boty.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. října 2016 v 12:43 | Reagovat

Hlavně že vše nakonec dobře dopadlo ;-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. října 2016 v 12:55 | Reagovat

Jani klid, přece víš, že tohle nefunguje, pokud zrovna nemáš zázračné dítě :-)
Mě deptá rodina, pořád mám dětem, i těm velkým, kontrolovat, co si kam balí.
Třeba na tábor.
Ano, všechno jsem pečlivě překontrolovala, přebalila, aby se jim to líp vešlo a po jejich příjezdu jsem zjistila, že všechno, ale komplet všechno, je v krosnách přesně tak, jak jsem to dala. V nových pytlíčkách, maminkou s láskou složené a jednoznačně na táboře nevybalené.
Podotýkám, že ani spodní prádlo ani jedno z mých dětí za deset dnů...
A to je slečince patnáct a člověk už by čekal nějakou soudnost...

3 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 24. října 2016 v 15:13 | Reagovat

Tady je důkaz, že na první pohled ironická poznámka může mít pro vystresovaného člověka odlehčující efekt. Mám totiž v povaze takové komentáře pronášet a mé okolí to občas považuje za vrchol neslušnosti, byť to tak nemyslím. Každopádně historka nemá chybu. :D

4 mirrea mirrea | 24. října 2016 v 15:57 | Reagovat

moc jsem se pobavila! úplně vidím ten závod s Vietnamcem v patách:-)

5 janabruzkova janabruzkova | 24. října 2016 v 16:14 | Reagovat

[1]: Jo dobře. Tenisky jsem po týdnu vyhodila, protože se totál rozpadly. Ale mám z toho ještě jedno DOBRÉ zjištění:
Vietnamec mě nedohonil!
a) mám dobrou kondičku
b) mateřská láska je nesmírně silná

6 janabruzkova janabruzkova | 24. října 2016 v 16:20 | Reagovat

[2]: Tak Ti Baru přemýšlím, zda jsme byly taky takové a myslím, že asi jo. Dříve na těch táborových seznamech toho psali podstatně méně než dnes. Netahaly jsme šampón a kondicionér a sprej na klíšťata a sprchový gel...Měly jsme malé hotelové mýdlo a 1 polštářkový šampón DIXI, nebo tak nějak.

7 janabruzkova janabruzkova | 24. října 2016 v 16:23 | Reagovat

[3]:Ano, takováto hláška fakt pomáhá. Je jako blesk, a pak vše zase funguje. Zastavený čas plyne dál! :)))

8 stuprum stuprum | Web | 26. října 2016 v 18:25 | Reagovat

Ty nezaplatit, to musela být scénka. :D

9 janabruzkova janabruzkova | 26. října 2016 v 19:17 | Reagovat

[8]: Tak to si piš 😄

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama