První vzpomínka-bydlení

24. srpna 2016 v 16:07


Každé dítě se šťastným dětstvím vchází do samostatného života plno ideálů, snů a ilusí. Postupem času se tato krásná bájná bublina začíná zmenšovat až úplně splaskne a přichází všudypřítomný kámoš jménem Stereotyp. Avšak čas strávený v bublině je nezapomenutelný!

Všechno chcete dělat jinak než vaši rodiče a jste si úplně jisti, že změníte svět.


Když jsem začala poprvé bydlet se svým přítelem, nyní už manželem, neměli jsme skoro nic. Dvě židle, stůl, půjčenou lednici, postel. Žádná televize, pračka, myčka atd. Takže jsem si začala nárokovat vybavení bytu rodičů, ne, že bych jim brala televizi, to by mi neprošlo, jen tak tu hrnec, tu váleček, tu cedník, tu hrníčky. Peněz jsme měli málo a našim to nevadilo. Vždy jsem přijela autobusem a alespoň mě furt viděli, neboť mi stále něco chybělo. A tak jsem si jednou takto autobusem jela vypůjčit sekeru. Blížily se totiž vánoce a koupený stromeček se nám nevešel do stojánku z bazaru. Stojánek jsem doma sebrat nemohla, kam by si pak postavili stromeček naši. Při zpáteční cestě mě v autobusu potkala máma mé nejlepší kamarádky. Trochu nechápala, proč mi z kabelky kouká sekera. A já jí nadšeně vyprávěla o našem zabydlování. Oči mi jen svítily.


O deset let později stojím za pultem zlatnictví jako prodavačka. Přichází mladá žena-slečna. Optám se jí na přání a ona se stejnou jiskrou v očích povídá, že chce přívěšek pro přítele. Nabídnu jí všechny pánské varianty. Ona kouká a pak povídá legendární větu: "ne, ne on je úplně jiný než ostatní muži" Chtěla jsem jí říct: "jo, jo sestro, to jsme si myslely všechny"

Ale přece bych jí tu bublinu nepropíchla…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | 24. srpna 2016 v 17:39 | Reagovat

Tak propíchnout by se nehodilo...to spíš dojet si znova k rodičům pro sekeru

2 janabruzkova janabruzkova | 24. srpna 2016 v 17:59 | Reagovat

[1]: Co bych za to dala😏

3 janabruzkova janabruzkova | 25. srpna 2016 v 0:24 | Reagovat

[1]:Ty jsi možná nemyslela, abych se také dokázala zase vžít do té doby. Možná tě napadlo, bublinu přímo rozsekat sekerou. To si přece každý musí udělat sám. :-) No ne?

4 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 12:46 | Reagovat

No já spíš myslel :) myslel :) myslel, že by se občas pomoc druhých hodila...bublina by asi nepraskla ani po zásahu sekerou, ale zase třeba by v ní zůstalo pár prasklin, které by mohly přispět k její erozi :D

5 janabruzkova janabruzkova | 25. srpna 2016 v 13:01 | Reagovat

[4]: O pardon 😆 já jsem zvyklá, že mi stále odpovídají ženy a z komentáře to nebylo zřejmé. Čím déle bublina vydrží, tím  (podle mě) lépe .  Co bych za ni dala😌.

6 Táňa Táňa | Web | 25. srpna 2016 v 15:06 | Reagovat

Nojo, bublinku jsem taky protrhla, naštěstí až po letech, kdy jsem už nic neřešila...

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. srpna 2016 v 12:44 | Reagovat

Já jsem v té bublině už víc, jak deset let.
Tedy, ne že by ten můj chlap nebyl normální chlap, jako každý jiný, ale je úplně jiný, než jakýkoliv můj předchozí chlap :-)
Myje nádobí, pere si montérky, uvaří, o děti se postará, přiveze, odveze, zaplatí...
A navíc je milej a prostě zlatej. A šikovnej.
A předtím jsem měla samá protivná střeva :-)
takže jo, moje bublina by asi odolala i té sekeře :-)

8 janabruzkova janabruzkova | 12. září 2016 v 22:55 | Reagovat

[7]: Blahopřeji, tak to je krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama