Srpen 2016

"Ztraceni v pokroku"

29. srpna 2016 v 15:08

Vždy v létě, když navštívím místa vzdálená moderní civilizaci, dojdu k otázce. Kdo je na tom lépe? Koukám se na jejich pomalý život a trochu i závidím. Rozhodně tedy mají čistější hlavu než my. Po nějakém čase stráveném v jejich světě, začínám zpomalovat i já. Docházím k vnitřnímu klidu, který jsem mívala jako dítě. A to je právě ten smysl dovolených. Udělat restart a začít znova. Nový školní rok dětí s jejich nesčetnými kroužky. Bůh mi nadělil všestranně nadané děti a tak se jejich rozvoj snažím podporovat i za cenu svého zdravého rozumu. Časové kombinace mezi prací, školou, školkou, uměleckou školou a kroužky jsou občas neskutečné. Většina mého okolí si ťuká na čelo, avšak můj vnitřní hlas mi říká, že je to správné. Přijde čas, kdy už jim potřebná nebudu, proto jim chci alespoň otevřít, co nejvíce dveří. Mně je otvírala má babička a jsem jí za to vděčná. (Naši chodili pozdě z práce.)

Život je podle mě hrozně krátký a to podstatné je, aby byl smysluplný.

Nemůžou po každém zbýt monumentální stavby, ale všestranně schopné děti, kterým není lhostejná příroda, je základem naší budoucnosti.

A tak jim jdu sebrat ty tablety, než jim přirostou k rukám.Usmívající se

První vzpomínka-bydlení

24. srpna 2016 v 16:07


Každé dítě se šťastným dětstvím vchází do samostatného života plno ideálů, snů a ilusí. Postupem času se tato krásná bájná bublina začíná zmenšovat až úplně splaskne a přichází všudypřítomný kámoš jménem Stereotyp. Avšak čas strávený v bublině je nezapomenutelný!

Všechno chcete dělat jinak než vaši rodiče a jste si úplně jisti, že změníte svět.


Když jsem začala poprvé bydlet se svým přítelem, nyní už manželem, neměli jsme skoro nic. Dvě židle, stůl, půjčenou lednici, postel. Žádná televize, pračka, myčka atd. Takže jsem si začala nárokovat vybavení bytu rodičů, ne, že bych jim brala televizi, to by mi neprošlo, jen tak tu hrnec, tu váleček, tu cedník, tu hrníčky. Peněz jsme měli málo a našim to nevadilo. Vždy jsem přijela autobusem a alespoň mě furt viděli, neboť mi stále něco chybělo. A tak jsem si jednou takto autobusem jela vypůjčit sekeru. Blížily se totiž vánoce a koupený stromeček se nám nevešel do stojánku z bazaru. Stojánek jsem doma sebrat nemohla, kam by si pak postavili stromeček naši. Při zpáteční cestě mě v autobusu potkala máma mé nejlepší kamarádky. Trochu nechápala, proč mi z kabelky kouká sekera. A já jí nadšeně vyprávěla o našem zabydlování. Oči mi jen svítily.


O deset let později stojím za pultem zlatnictví jako prodavačka. Přichází mladá žena-slečna. Optám se jí na přání a ona se stejnou jiskrou v očích povídá, že chce přívěšek pro přítele. Nabídnu jí všechny pánské varianty. Ona kouká a pak povídá legendární větu: "ne, ne on je úplně jiný než ostatní muži" Chtěla jsem jí říct: "jo, jo sestro, to jsme si myslely všechny"

Ale přece bych jí tu bublinu nepropíchla…

VZPOMÍNKA průser I.

23. srpna 2016 v 17:58
Člověk za život udělá spoustu chyb a hodně průserů. Po letech Vám některé z nich přijdou i vtipné, ale jiné ne. Má první vzpomínka na nezapomenutelný průšvih je na světě.
Bylo, nebylo, ale bohužel bylo. Čerstvých sedmnáct let na krku a blonďatá hlava na krku taky za účelem, aby do něj nepršelo. Tu rozhodli se rodiče, že vezmou starší dceru k moři a mladší, která ještě chodí na ekonomku, ponechají doma samotnou. Po přednášce o slušném chování, o vlkovi a kůzlátkách a o povinnosti školní docházky, předali blonďaté dceři finanční obnos. Ten měl sloužit k nákupu potravin na dobu 14 dní pro ni i pro pětaosmdesátiletou babičku, která bydlela sama. A dále byl určen k nákupu kupónu na městskou hromadnou dopravu.
Blonďatá hlava všechno odkývala a peníze zastrčila do úplně nové džínové bundy, na kterou si velmi dlouho šetřila. A vyrazila s druhou blonďatou hlavou do pražského klubu Lávka. Pomyslela si: "do šatny si bundu dávat nebudu, mám v ní hodně peněz, dám si jí ke stolku a budu jí hlídat" A hlídala tak dobře, že po půlnoci už neměla co hlídat. Bunda fuč, s ní i peníze a klíče od bytu. Všechny ostatní klíče už odletěly do Španělska. Druhé blonďaté hlavě zbylo 50,-Kč. A byla taky bez klíčů, měla totiž spát u první celých 14 dní. První napadlo, že musí ihned k nim domů, protože měla v bundě i doklady s adresou, aby viděly, zda je někdo nevykradl. Dveře vypadaly v pořádku, jak by jinak, měli přece klíče. První napadlo, že zavolají pohotovostní službu, aby jim otevřela. Přijela a bez jediného dokladu jim vložku odvrtala. Skvělá věc ve čtyři ráno (vrtání se domem rozléhalo). Pak první hlava našla doma novou vložku do zámku, přece by nemohla být v otevřeném bytě 14 dní. Bohudík ji měli. Když došlo na placení, obě se na sebe podívaly, měly jen těch 50,-Kč. Celou svou pokladničku den před tím první hlava použila na tu značkovou džísku.
Pán z pohotovostní služby měl ale dobré srdce a blonďatých hlav se mu zželelo. Vzal tedy tu padesátku a rozloučil se.
A co bylo dál? První hlava jezdila měsíc na černo, jedla kompoty a ostatní obsah spižírny. Druhá hlava jí půjčila peníze na nákupy babičce.
Trochu i zeštíhlela. (První hlava, ne babička)
A rodičům, těm to nepřiznala.

Letní náhody

13. srpna 2016 v 22:08
Život je složitý, nebo naopak jednoduchý, když o něm moc nepřemýšlíš. A když už přemýšlet začneš, tak je to v čoudu. Každý si hledáme svojí druhou polovičku a většinou to bývá úplný protiklad nás. Pak už jsme kompletní a zvládneme všechno. Nebo ne? Své dovolené trávím s různými lidmi. Myslím si, že nejsem konfliktní jedinec. Proto jsem strávila s kamarádkou úžasnou dovolenou společně s klubem důchodců. Každý člověk je zajímavý a každý pár je jedinečný. Většinou však (celý rok) nemáme srovnání tak na očích jako na dovolené.
Co všechno jiné ženy dělají, co já ne. To je dlouhý seznam.
Do dnes jsem si myslela, že jsem člověk všímavý a obětavý a už o tom pochybuji.
  1. Neuklízím po všech členech rodiny ze stolu
  2. Neberu na sebe veškerou práci, naopak vyžaduji dělbu práce
  3. Nebavím se, když se mi nechce
  4. Nesouhlasím se vším jen proto, aby byl klid
  5. Nenechávám děti jíst cokoliv a kdykoliv
  6. Nenařizuji si budík
  7. Nenechávám děti kupovat hovadiny
  8. Nepiji hnusnou kávu (ať jí vařil kdokoliv)
  9. Nepovažuji za nutné mít každý den čerstvé pečivo
  10. Neopakuji milým tónem 10x i více jeden pokyn dětem
  11. Ne…je toho prostě hodně
Takhle jsme před pár lety jeli k moři s manželovým kamarádem, který si našel mladičkou krásnou ženu. Nejen, že desetiletý rozdíl mezi námi ženami byl velmi výrazný. A to nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. Hlavně však jejich čerstvý a neomšelý vztah zářil vedle našeho dvacetiletého. Ta jeho věčná pozornost a zamilovanost mě štvala (velmi mírně řečeno). Čistá závist, já vím.
Pak jsme zase vyjeli jednou s jeho jiným kamarádem, který má sice starší, avšak ledovou ženu. Po celém týdnu neprojevila jedinou emoci. Ať kladnou nebo zápornou. Jojo, člověk se může držet nestranný, ale celý týden?
Náhodou je nehoda pokud si lidé nesednou na dovolené, nebo nehoda není náhoda? Tak ať je pohoda a hezký zbytek léta všem!!!

"Náhody neexistují"

11. srpna 2016 v 22:22
Ano, náhody fakt neexistují. Vždy, když si člověk myslí, že je mistr světa-omoleta, tak si pořádně nabije hubu. A není to náhodou, je to nepozorností.
Pro příklad uvedu jednu z mých story, kterou jsem zrovna včera povídala kamarádce.
Byl krásný jarní den, začalo být i teplo a já oprášila svou koloběžku. Manžel toto konečně pěkné počasí pojal jako výzvu. Nikoli však k výletu či procházce se svým jediným 2,5 roku starým synkem a milující ženou, ale k zalehnutí pod svůj automobil. Když jsem shledala, že naše šance by byly nulové, mávla jsem nad tím rukou a syna naložila na koloběžku. Při vrznutí vrátek trochu povystrčil hlavu zpod auta a povídá : "Chceš to dítě zabít?"
Já odvětila: "Nedramatizuj to, jezdím na koloběžce skoro od narození a s malým jezdím pomalu" ( je pravda, že občas podnikám i riskantnější kousky, ale u nich se pekelně soustředím a děti z toho z pravidla úplně vynechávám).
Takže tato narážka mi přišla velmi úsměvná a taky jsem mu jeden takový úsměv věnovala.
Jéénže, ještě u nás v ulici syn začal něco povídat zrovna v tu dobu, co jsem najela na spoj mezi asfaltem. Výsledkem byl prokousnutý jazyk naskrz. A jak asi mnozí víte, je z něj krve jako z vola. Táákže jsem se vracela asi za 3 minuty. Branka vrzla a manžel vystrčil hlavu zpod auta.
To, co uviděl ho nechalo bez textu. Avšak na jeho pohled nikdy nezapomenu!

"Zobrazeno"

4. srpna 2016 v 13:37
Otvírám facebook a vidím, kolikrát jen je zobrazeno plážové rodinné štěstí různých lidí. Některé znám, jiné ne.
Tak přidávám trochu vlastních plážových zkušeností:
Na plážích bývají přehlídky dokonalých žen, to nemám na mysli pouze jejich těla. A muži si to sakramentsky uvědomují. Nejen, že zkouknou a okomentují fyzickou stránku žen, co oko dohlédne (dále jsou zadaní muži líní chodit), ale posléze zkouknou a okomentují i jimi připravené občerstvení pro jejich nejbližší. "Koukni támhle mají úžasný salát, nepřipravíš ho zítra taky?" Má ledabyle nakrájená rajčata s kozím sýrem a olivovým olejem v nádobě od jogurtu nevypadají tak přitažlivě. Ta paní vedle má dokonale vyvážený a precizně nakrájený mix vší známe i mně neznámé zeleniny a to v luxusní nádobě na salát. Ruku na srdce i já bych si dala, tak se nemám co divit. Samozřejmě je něco jiného na veřejných plážích, kde jsou občerstvení a kavárny všude. Toto píši své zkušenosti z divokých nebo chráněných plážích, kde nic k pití a jídlu není. A když pak dojde na nápoje, je to zlatý hřeb dne. Jen co někdo z mužů otevře plechovku s pivem pěkně oroseným, to nezaměnitelné cvaknutí se nese pláží v dál. Všichni muži i spící tatínci či dědové zvednou svůj zrak. V očích mají stejnou touhu!
Takže dámy, pokud chceme býti královnami (divoké) pláže, nemusíme ani tak hubnout jako si koupit dobrý přenosný chlaďák. A samozřejmě ho kvalitně naplnit. Obdivné pohledy jsou zaručeny.
Pro zvýšení efektu přibalte vše potřebné i na přípravu frappe. (Jednoduchost sama: mléko, káva, cukr a nádoba na proklepání.)
Kam se na mě hrabe ta s tím salátem…Mrkající