BOLÍÍÍ

12. července 2016 v 0:12
Hluboko uvnitř jsem včera cítila, že mám jít napsat bezva článek do blogu, ale bohužel jsem to neudělala. Měla jsem skvělý nápad, jenže jsem dala přednost společenskému bavení, před uzavřením se v pokojíku a noťasem v 30 stupňovém horku. Toto mé rozhodnutí zkazilo zbytek prázdnin mým dětem. Přišli o svého mazlíčka, po tři roky hodnotného člena naší rodiny. Stalo se to během chvilenky,souhra pitomých náhod.
Oknem u sousedů, či ho malé dítě omylem vypustilo, utekl lovecký pes. Byl to pes jejich nedělní návštěvy, která jim přijede jednou za uherák. Zrovna máme sundané pletivo, protože děláme nový plot. Ve chvilce zuby zdeformoval masivní klec a náš zakrslý králík intuitivně vyskočil. Co vše se odehrálo, nikdo neví. Já jsem přiběhla, když mi druhá sousedka volala, že je u nás děsné tóčo. Bosá jsem chtěla zahnat rozdivočelého psa od hromady se dřevem. To se mi podařilo až se sekerou. Musela jsem bouchnout do sudu. Když jsem jí ze dřeva vyprostila strašně brečela, jeli jsme na veterinu a po cestě mi umřela v náručí. Spolu s dětmi jsme jí vykopali hrobeček a vyzdobili ho překrásně, leckterý člověk by jí mohl závidět. Jen nevím, kdy se mým dětem zase vrátí smích do tváří.
Já vím, byl to jenom hlodavec, tak proč to tak děsně bolí?
Naši mi vyčítají, proč to musely vidět i děti. Že jsem to měla nějak ututlat. Strašně nerada tutlám a lžu svým dětem.
Já osobně si myslím, že smrt je bohužel všudypřítomná a měli by jí poznat, aby si uměli správně vážit svých životů. ?????????

Jediné, co v tom vidím pozitivního je to, že tam při tom útoku nebyly děti, ty by jí šly bránit holýma rukama...........
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SchwarzRosen SchwarzRosen | 12. července 2016 v 1:49 | Reagovat

Možná by bylo vhodné zvážit (a případně i probrat s dětma) pořízení nového člena rodiny. Ale nechci, aby to znělo nějak neuctivě, takže ti napíšu svůj příběh.
Když jsme přišli o fenku, která s námi byla 11,5 roku, se kterou jsem vyrůstala, tak naši řekli, že něco takového už nechcou zažít, že už novýho psa pořizovat nebudeme. Já jim okamžitě řekla, že novýho psa chci co nejdřív, že nechci zapomenout na Ace, ale že se prostě nebudeme v tom tak utápět. Novou fenku jsme si pořídili nějaký dva až tři měsíce potom. A věřím, že to bylo správný rozhodnutí. I na našich bylo poznat, že o dost ožili. Někdo by to možná bral tak, že jsme Ace nahradili, ale já s tím nesouhlasím. Stále na ni myslím, stýská se mi po ní a pořád to bolí a bolet bude, ale jsem ráda, že máme Shanel, bylo by to bez ní horší.
Chtěla bych ti popřát, aby se zase dalo všechno do pořádku, ale vím, že je to nereálné. Takže popřeju jen, ať se držíte, ty i děti, v tomto těžkém období.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 12. července 2016 v 10:07 | Reagovat

Moje máma dělá to samé. A jsem jí vděčná. Jen tedy u mne to vygradovalo v to, že odmítám chodit na pohřby, protože jsem se naučila, že koně či psa musí odvést, že si je nemůžeme zakopat a tak tuhle stránku hrozně zmknu a vzpomínám jen v dobrém :) Neděláš to špatně a myslím, že děti by měly znát všechny aspekty života. A jak jinak se s nimi seznámit než přes zvířátko? Kruté, ale je to potřeba.

3 janabruzkova janabruzkova | 12. července 2016 v 10:39 | Reagovat

[1]:Díky

4 janabruzkova janabruzkova | 12. července 2016 v 10:45 | Reagovat

[2]: Dost jsem o tom v noci přemýšlela. Já jsem tomu byla ušetřena až do dospělosti a pak jsem se, už jako rodič hroutila na prvním pohřbu. Má máma mě chtěla od všeho ochránit. Vzpomínám si jak mi dávno vykládala, že byli se třídou povinně na pohřbu spolužačky. Možná až tam jsou ty prameny.

5 womm womm | E-mail | Web | 12. července 2016 v 20:29 | Reagovat

Člena rodiny mi je ľúto. Deti budú chvíľu smutné, ale podľa mňa to zvládnu v pohode. Prajem veľa síl :)

6 janabruzkova janabruzkova | 12. července 2016 v 23:41 | Reagovat

[5]:Díky moc, prostě jsem se z toho musela vypsat. Abych nekřičela z okna!
(Tohle má alespoň odezvu)
Krásné pohodové léto všem

7 Jana Jana | Web | 13. července 2016 v 17:00 | Reagovat

Minulý rok jsme taky přišli o zvířecího člena rodiny, trhalo mi to srdce, ale vše přebolí! Ikdyž, stejně ho i dnes občas vidím.

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. července 2016 v 18:42 | Reagovat

Taky už jsme o pár zvířátek přišli.
U Vás je to o to horší, že to byla násilná smrt...
Někteří naši zašli věkem, jednoho pejska jsme museli utratit, ale tohle nás ještě nepotkalo...
Jani, držím palce. A ano, určitě hned nové zvířátko.

9 janabruzkova janabruzkova | 15. července 2016 v 1:14 | Reagovat

[8]: Díky Baru, už jsem tu možnost začala zlehka zvažovat. Tak uvidíme v září. Teď to je takový hektický to léto. Nevěřila bych jak dokáže být silná láska k hlodavci 💕.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama