"Bloguju, protože"

28. července 2016 v 20:14
Mám pocit, že se potřebuji podělit o své zážitky. Nejsou to kdovíjaké zážitky, spíš můj osobitý pohled na pro někoho všední a pro někoho nevšední dny.

Léto, zážitky, koupání, táboráky, lásky, pohoda….to vše by měly být pro děti prázdniny. Jenže neplatí to bohužel pro každého. Nejsou všechny děti narozeny pod šťastnou hvězdou.


Nejde tak ani o to, zda dítěti poskytnete all inclusive ve skvělých letoviscích, či si jen zajedete k rybníku Krajáči pod stan. Jde o Vás o Váš přístup.


Mám známou, co měla své dvě dcery velmi brzy a hned po sobě. Ve 22 letech u moře chytala bronz na své dokonalé tělo a její 4 a 2 letá dcera se děsně nudily. Neměly pořádnou výbavu do vody,ani na písek. A tak jí má švagrová půjčila nafukovací člun, ať mají holky zážitek. Mladá matka naložila obě dcery a začala je ve člunu vozit. Jenže se u toho stále kroutila, aby zachytila co nejvíce slunečních paprsků. Její monotónní pohyby zakrátko způsobily, že obě holky tvrdě usnuly. Co dodat…


Jednou, to jsem měla pouze syna, jsme si vyrazili k přehradě. Jen já a on. Přehrada byla tehdy, ještě neodbahněná, prostě dost velký humáč. U krajů odpadky, sem tam nějaká leklá ryba a smrad. Byly prázdniny, horko a my jsme jeli na kolech. Zaslavili jsme se na lavičkách na svačinu s výhledem na vodu. Za chvíli se na vedlejší lavičce usadila rodinka. Babička, maminka a holčička asi tak desetiletá. Maminka vytáhla termosku a dva kalíšky. Nalila dvě kávy. Holčička se svlékla do plavek (při představě koupání jsem měla husí kůži, ale to nebylo všechno), vyndala ploutve a šnorchl. Obojí si nandala a chtěla vyrazit. Vzdálenost do vody byla asi tak 20 metrů pod úhlem minimálně 45 stupňů. Většina z Vás ví, že se s ploutvemi nedá chodit, natož pak za těchto podmínek. To však nevěděly ani holčička, ani maminka a kupodivu ani babička. Ta s maminkou spokojeně popíjela kávu, zatímco vnučka bojovala o život na srázu. Když pak s vypětím všech sil dorazila k vodní hladině spustila jekot. "FUUUJ to je špinavý!" Babička s maminkou jednohlasně odpověděly: "Dál od břehu to bude lepší" "Ale tady je mrtvá ryba" "Tak jí odstrč""Je velká a nafouklá" Mě už přecházela chuť na svačinu. Maminka a babička stále spokojeně usrkávaly kávu. "A čím to mám odstrčit" "Najdi si nějaký klacek" Pohled na zoufalou holčičku snažící se ulomit větev ze stromu u vody s ploutvemi na nohou, v potápěčských brýlích byl fakt dost smutný. Pak konečně vyhrála a větev povolila, rybu odstrčila opodál a konečně zaplula do vody. "Mááámi, není nic vidět!" křičela nešťastně. Maminka s babičkou sbalily termosku i s kalíšky a řekly: "tak už koukej jít z tý vody, jsi tam moc dlouho"


Vím, že statisíce dětí trpí hlady a žízní a tisíce dětí jsou týrané.

Takže v tomto případě se vlastně tolik nedělo.

A stejně mě to pěkně nas… (naštvalo je moc mírně řečeno)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 29. července 2016 v 12:06 | Reagovat

Br, to je humus, tedy, při té představě. Já nevím, asi bych se neudržela, kdybych tohle viděla...

2 janabruzkova janabruzkova | 30. července 2016 v 16:11 | Reagovat

[1]: Tak to já jsem už řádně poučena,že pokud nejde o život nereaguji. Vždy se to  obrátilo proti mně a někdy i hůře proti tomu dítěti. (Co tady děláš chudáka? Atd) :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama