"Svět, který nás obklopuje"

8. května 2016 v 20:51
My ženy si rády všechno idealizujeme, i když z prince na bílém koni jsme (po nátlaku okolí) upustily. V hloubi duše toužíme po chrabrém a neohroženém rytíři, který se dnem i nocí snaží dobýt naše srdce. Ale realita je podstatně jiná. Naši udatní rytíři chtějí dnem i nocí naši péči, chtějí být hýčkáni a rozhodně nemají v plánu něco dobývat, neboť už dobyli.
A tak jsem si plna očekávání vyrazila s manželem do krásného penzionu u Brna na GRAND PRIX. Kamarád, co s ním jezdí, nějak nemohl a tak jsem se radostně nabídla. Má představa byla přímo kouzelná. O to krušnější byla realita.
Když jsme v pátek dorazili na tréninky, překvapil mě děsný hluk a nával lidu. Myslela jsem, že se to na těch volných tribunách tak nějak rozprskne. Nerozprsklo. Snažila jsem se tvářit nadšeně, nebo alespoň spokojeně. Nevím, jak se mi to dařilo. Každopádně jsem se těšila do penzionu. Procházka Brnem byla příjemná, ale únavná. Večer jsme dorazili do penzionu a já zjistila, že tam není manželská postel. Původně měl přeci jet jako vždy jeho kamarád. A měnit pokoj - to ho vůbec nenapadlo. A tak jsme ulehli a usnuli. Myslela jsem si, že si trošičku přispíme a ono nic. Ranní budíček mě nemile překvapil a argument, že se tribuny v sobotu rychle plní, mě fakt neuspokojil. Začal mě plnit vztek. Čekal na mě ještě větší hluk a ještě větší nával. Vše vyvrcholilo před dámskými záchody, když mě stále otrlé motorkářky v kožených úborech předbíhaly. Měla jsem květované šaty a baleríny, evidentně jiná krevní skupina. Tak jsem jednu chytla za křiváka a zařvala jí do ksichtu, že jdu taky chcát!
Samozřejmě jsem i šla. Trochu se mi ulevilo, na těle i na duši. Stupňující hluk jsem vyřešila po svém - utrhla jsem dva kusy modré karimatky a narvala si je do uší. Se západem slunce dojela i poslední předváděcí motorka. Závod už dávno skončil, ale všichni koukali na nějaké zábavné jízdy. "Velká zábava", pak jsme se už vydali směr parkoviště. Nekonečné kolony aut se slepičím tempem blížily k Brnu. Konečně penzion, poprosila jsem manžela, zda bychom nemohli přišoupnout k sobě postele, říkal, že jo. Jen co se trochu natáhne. Natáhl se a tvrdě usnul. Bez večeře a nemytý. Jeho nožky, po celém dni přímo u mé hlavy, chtělo se mi křičet. Rezignovaně jsem si dala polštář na druhou stranu a přísahala Bohu, že na motorky už nííííkdy nepojedu.
Chlapi sobě!!!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kami 1 - Miška, Kami 2 - Kikuš Kami 1 - Miška, Kami 2 - Kikuš | 8. května 2016 v 22:27 | Reagovat

Chúďa moje. Ani si neviem predstaviť horšie strávený víkend. Prajem pevné nervy. :D Kami 1

2 janabruzkova janabruzkova | 8. května 2016 v 22:39 | Reagovat

[1]: Nyní už jsem starší a "chytřejší", takže si umím taky zařídit skvělý víkend. Ženy, popřípadě ženy + děti.
A kam nepatřím, tam NELEZU!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama