TURBOŽENA

13. dubna 2016 v 23:24
Často mívám pocit, že snad všechno dělám špatně. Většinou spěchám a tak si práci ještě přidělávám. A to ve formě rozbité skleničky při odchodu, zapomenutých desek nebo myšky, třeba i klíčů od práce či mobilu. Takže ve výsledku bývám ještě pomalejší než ti, co se v KLIDU nasnídají a vypijí kafíčko. Ne, někdy se zadaří a jsem celý den rychlá jako vítr. Ale jen někdy. A tak si hraji dál na turboženu a bývám z toho dost unavená. Měla bych se naučit říkat tyto 3 slova: nemůžu, neumím, nechci. A dokud tak neučiním, asi to jiné nebude.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 23:37 | Reagovat

Moje rodina si vždycky stěžuje, že odcházím poslední a oni na mě musí čekat.
No jistě, já jsem ta, co jim podává všechno, co zapomněli, zavazuje tkaničky, hledá jezdce na zip od bundy, bere pití a jablíčka, pobere všechny zapomenuté batohy a pak s plnýma rukama zamyká.
No a moje kafe na mě čeká doma, až přijdu, páč ho rozhodně před odchodem vypít nestihnu :-)

2 janabruzkova janabruzkova | 16. dubna 2016 v 16:49 | Reagovat

[1]: A to má taky jednu výhodu. Tvoje odpolední je rozhodně zdravější než mé 3 dopolední za běhu. Ale vím, že v tom nejsem sama. Všimni si, že většinou, když vidíš někoho dospělého běžet je to žena mezim 30-45 lety. (Nemyslím sportovně oblečené jedince.) Také dcery učitelka klavíru stále běhá. Má 2 malé děti a prostě nestíhá. Jenže ta má vždy uplý kostýmek a lodičky. Jsem zvědavá, kdy se jako my, ostatní běhačky, přezuje do tenisek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama