Slepota, kojenec a kafe

28. března 2016 v 22:21
Nikdy jsem si nedovedla představit, jak MOC je zrak důležitý, dokud mi nezavázali na pohotovosti obě oči. Omotali mi to kolem hlavy a řekli: "Za tři dny na kontrolu a nesundavat". Jo jo, to se pěkně řekne, ale s plně kojeným miminem - nic moc. Z auta mě manžel vyvedl, naše náročné schody mi také pomohl, dítě mi podal. Jenže kojte naslepo, fakt divný. A pokud se vám dítě furt pouští, po čase je to docela psycho. Potom jídlo, mytí atd. děs běs. Stále jen "můžeš mi podat, můžeš mě dovést, koukni na malého…." Když už jsem se v zoufalství uložila do postele, ani oka jsem z té hrůzy nesklopila. "Až tak moc, to mají ti slepí těžké" honilo se mi celou noc hlavou. V noci jsem s vypětím všech sil ještě dvakrát krmila. Ráno jsem byla jako přejetá parním válcem. Manžel mě dovedl do koupelny a do obýváku. Čekala jsem na ranní kávu, čekala, on se však připravoval do práce. Má své rituály a káva ještě nebyla v prvořadém plánu. Už jsem šílela, nutně jsem jí potřebovala. Volala jsem a volala, ale v koupelně není slyšet. Po 5 minutách beznaděje, jsem strhla všechny obvazy a šla uvařit dvě kávy. Já bych se jí dočkala, ale to čekání a odkázanost na ostatní byla pro mě zničující. Na kontrolu jsem radši nešla, až po čase (pro svůj klid) na normální oční.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. března 2016 v 23:24 | Reagovat

Tak k úplné slepotě jsem ještě nedošla, ale užila jsem si, když jsem si rozbila jediné brýle :-)
Ale připomněla jsi mi...
Já sice po posledním porodu viděla a brýle byly celé, ale tak nějak mi vyskočila modřinka na noze a pak byla větší a ještě větší a pak už to tak moc bolelo...
No jo, ucpaná žíla, to je svině...
Třicet centimetrů na dýlku.
Princezničce osm dnů.
A já se nechtěla nechat hospitalizovat za žádnou cenu.
A tak jsem doma dva týdny jen seděla, nohu vypodloženou, plíny po ruce, mlíko naštěstí svoje...
A můj drahý, když odcházel do práce, tak mi jídlo nanosil, čaj uvařil, všechno hezky okolo sebe.
A pak si zapomněl klíče a já mu stejně musela jít otevřít, protože by se nedostal ani do práce :-)
Jo, jakákoliv nemohoucnost s miminem je hnusná...

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. března 2016 v 10:20 | Reagovat

uf uf, tak to jsem ráda, že mám zrak v pořádku... A taky sluch. Zkrátka být zdravý je neskutečný dar :)

3 janabruzkova janabruzkova | 29. března 2016 v 13:39 | Reagovat

[1]:[2]:Máte pravdu, k tomu není co dodat! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama