domov/doupě

8. února 2016 v 23:11

Bohudíky patřím k lidem, kteří se jako děti nikdy nestěhovali a tak pouto k domovu jsem měla opravdu velmi silné. 18 let stejný pokoj, 18 let stejný výhled, 18 let stejné rituály, režim a soužití. A najednou sídliště, volnost a prázdný byt. Co teď? I přes vybrakování máminy kuchyně jsem si připadala i s přítelem dost sama. To je asi ten moment, kdy si mladé páry pořizují psy, protože jsou na děti ještě fakt mladí. Není lustr, není myčka, není pračka a praní v ruce už takříkajíc nemáme v ruce. Ale dá se to naučit, všechno jde, když se chce a my opravdu chtěli. Ta radost z první "repasované" pračky se nedá ani popsat slovy. Tu jsem nezažila, ani při koupi nového vysněného vozu. Dlouho mi trvalo, než jsem nazvala naše doupě DOMOVEM. Často jsem říkala, že jdu domů. Domov se podle mě stvoří až narozením vlastních dětí.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama